Hned v úvodu se musím přiznat ke své nedokonalosti a zaostalosti za moderním světem. Ač se hrdě hlásím k systematickým nasávačům muziky, formát DVD mi k srdci zrovna nepřirostl. A tak, přestože se s chutí pídím po kdejakých hudebních CD laskominách, snažím se držet soukromého pravidla o pořizování DVD nosičů pouze jako připomínky důležitých událostí, které jsem měl možnost osahat si na vlastní slechy. A pochopitelně, pokud něco není tak, jak to bylo v reálu, tak… :-). To jen na úvod, abyste měli představu, co asi tak můžete v následujících řádcích očekávat.
V lednu letošního roku se Rimortis vydali do pražských Kbel, aby zde natočili materiál pro svoje DVD „…už bijí zvony...“. Ale neb u Rimortis platí, když už, tak pořádně, tak na DVD kromě tohoto koncertu najdete i kompletní klipografii, nezbytnou fotogalerii i profil kapely, prezentovanými všemi současnými členy skupiny.
Rimortis bez problémů splnili obě mé podmínky – tedy osahání si jejich tvorby naživo i potřebný (osobně) stupeň „důležitosti“. A právě z této zkušenosti plyne můj dvojí pohled na věc. Pohled první je imaginárním pohledem nepoznamenaného jelimánka. A nenapadá mě jediný důvod, proč z tohoto pohledu nedat kapele stoprocentní hodnocení. Velice schopně nasnímané dění na pódiu, kdy zejména dvojka, která obvykle bývá v pozadí, tedy Martin Růžek u bicích i Jakub Liška u kláves, má dostatek prostoru. Reprezentativní výběr z vlastních skladeb, který nenechá divákovi vydechnout a představuje Rimortis ve výborné formě. Záběry do hlediště, dokazující, že oddaní fans (i když jsem čekal nažhavenější kotel) s chutí reagují na jakékoliv podněty. „Nezasvěceným“ zrakem lze i vysoce hodnotit schopně zpracovaný profil kapely, kde mě zejména bavila Martinova nekomplikovaná ležérnost. Je zde obsaženo takřka vše, co důležitého jste o Rimortis chtěli vědět a nebáli jste se zeptat. Odhalení takových pikantností, jako např. co je Vaškova notová osnova, Jamesovo motto o zkoušení, filozofii územního působení, či Martinovy sklony k ocelově-fekální tvorbě určitě bude kvitovat každý příznivec kapely.
Pohledem ostříleného kozáka jsem přece jen narazil na drobnosti, které mi jednoduše chybí či přebývají. Pochopím, že profilové DVD by mělo být především o vlastní tvorbě, nicméně došlo-li na výbornou coververzi Krylova „Neznámého vojína“, tak pevná (a obyvkle precizně provedená) součást živého vystoupení, jako je cover verze „Hunting High And Low“ od Stratovarius, by si na disku svoje místo určitě zasloužila (apropó, Stratovarius, nedá se nevzpomenout Milanovo vyprávění o způsobu jeho příchodu k Rimortis, něco málo mi to připomíná :-) ). Stejně tak si neumím představit, že by závěrečné skandování „ještě jednu, ještě jednu“ dokázali Rimortis nevyslyšet a proto mi závěr záznamu zbytečně vyznívá trochu do ztracena. Za uši mě zatáhla i Milanova pěvecká dokonalost při dlouhatánských tónech (jsa naučený na to, že v klasickém kalupu sem tam Milan něco spolkne). Vzhledem k tomu, že studiem dotažených a zároveň snadno odhalitelných míst (i ve sborech) je minimum, záleží na vás, zda upřednostňujete naprostou autenticitu nebo zvukovou bezchybnost. K tomu, abych stoprocentně cítil bezprostřední podpódiový šmak mi přebývá i jakási „odpovědnost“ kapely (která přece jen časem odpadává) před kamerami, jakoby na úkor spontánních vtípků klukům seděla někde vzadu v hlavě myšlenka na to, že „dnes to musí být tip, ťop“. Jediná hrubka, ke které na disku dle mého došlo, je neuvedení (v profilu) sice krátkého, nicméně nezpochybnitelného působení kytaristy Davida Vaňka. Alespoň, že ve fotogalerii ho kluci nezatloukli :-)…
Radost mi udělala klipografie. Novinkový klip „Rimortis II“ se stal na stránkách kapely hodně diskutovanou záležitostí. Je fakt, že od nadýchaných poetických textů Rimortis člověk tak nějak podvědomě očekává podobně romanticky podané obrazové ztvárnění. Syrově současná nálada klipu je možná překvapující, ale o to působivější. Totálním lákadlem na unplugged vystoupení se staly „V zajetí ledu“ i „Pocestný“, dokazující, že melodie Rimortis stoprocentně fungují i téměř vysvlečené do naha. Jak se vyvíjejí možnosti a ambice Rimortis ukazuje kontrast mezi oficiálními klipy a odlehčeným home-videem k „Oheň k srdci“. „The Phantom Of The Opera“ mi v tomhle výběru příliš nesedí (a to i když odhlédnu od osobní nelásky k revivalům), Milanův part mi přijde poměrně drsně znásilněný.
Pro příznivce Rimortis naprostá nezbytnost (hm, předpokládám, že většina z nich tohle DVD už vlastní…). Pro ostatní možnost přesvědčit se, že i v našich podmínkách lze prakticky "doma na koleně" nejen udělat důstojné, profesionální a koukatelné dílo, ale že i ten občas zatracovaný speed metal lze u nás provozovat na vysoké úrovni.
|
