Změna je život. Platí to i o hudbě. Někdy je již ve vlastní škatulce tak těsno, že je třeba zkusit něco nového. Někdy změnu vyžaduje doba samotná. Právě tak by se dal charakterizovat krok, který učinili legendární tuzemští doomaři REACTION EXTASY TRANCE na novince „New Feelings“. Ano, starý dobrý dřevní doom už nějaký čas neletí, musí se jít z dobou. A co vyžaduje doba, pokud chci zůstat aspoň trošku v doomovějších mantinelech? Poněkud svižnější tempo a za mikrofonem něžné pohlaví.
R.E.T. vstoupili do módní vody, kdy je veškerý efekt stavěn na zpěvačku a vzdušné refrény. Nutno podotknout, že staré kořeny hned tak zneškodnit nejde, proto je z „New Feelings“ cítit, že ji nahrávali již ostřílení bardi, kteří si v pomalém atmosférickém metalu něco zažili. Ten spodek je prostě doom jak prase a o tom se nemíním hádat. Jenomže zpěvačka Zuzana Ferfecká Brezňáková dělá nechtěně ze souboru trošku tuctovější záležitost. Což o to, zpívá vcelku dobře a sympaticky, ale myslím si, že oproti kolegyním například z DYING PASSION nebo SSOGE nemá tu potřebnou šťávu a hlavně osobitý projev. Na druhou stranu, občas až laxní přístup k některým skladbám vyloženě sedí. Někdy je však výsledek spíše kontraproduktivní, například se skladbou „I Know“ se kapela vydává na až moc tenký led, kdy začínají mírně smrdět EVANESCENCE (hlavně Zuzky barva a způsob zpěvu připomíná uplakanou Amy). Nevím, jestli legenda s tolika zkušenostmi má něco takového zapotřebí. Až moc nasládlou vatou je načichlá například i pomalá „Firefly“, ale tu naštěstí zachraňuje old schoolový nádech, který je cítit hlavně v klavíru Mirka Holuba.
Nevím, jestli si R.E.T. pro svoji další pouť vybrali správnou cestu. Staří zarputilí doomaři „New Feelings“ odsoudí za komerčnější potenciál. Novým posluchačům může nahrávka přijít až moc komorní, nebombastická, nudná.
Tak či tak, R.E.T. natočili dobrou desku, na které je hned několik opravdu skvělých věcí („Dying In The Rain“, „The Drowning“, atd...), ale po poslechu má člověk pocit, že nic převratného vlastně neslyšel. Slyšel jen příjemnou hudbu, kterou si pustí s chutí rád, ale nikde o ní básnit nebude. Jenomže nakonec si vzpomene, že poslouchá kapelu, která napsala tak grandiózní fošnu, jako byla svého času „In Memories“, a uvědomí si, zda je skupina ještě schopná natočit něco tak silného. Věřím že ano. Co vy?
|
