 Skupinu Oblomov jsem si vždycky ráda poslechla, když jsem měla tu příležitost. Vzhledem k tomu, že v kapele se událo několik změn, převážně v seskupení ( tou hlavní je zajisté automatický bubeník) byla jsem na debutové album této smečky ze Slaného opravdu hodně zvědavá.
Album Mighty Cosmic Dances obsahuje devět skladeb, z nichž 1. je intrem a poslední jakýmsi epilogem desky. Popravdě deska jako celek působí velice uceleně, jednotlivé songy mají spád, až na to intro… Nikdy jsem neměla intra zrovna v lásce a tohle je navíc nevýrazné, dlouhé, prostě „zívačka“. K epilogu se nebudu vyjadřovat zvlášť, je to naprosto to samé. Jakmile se rozjede následující song „Mentality Failure“ vše je jinak. Svěží melodie, rychlý spád, použití kláves (když jsem několikrát na "starých" Oblomov byla, klávesy ještě nepoužívali) se "severským" zvukem, který mám osobně moc ráda, jen v těch "sypacích" pasážích mi vadí precizní přesnost automatického bubeníka. Nevadí mi automat jako takový, vadí mi, když je to „moc slyšet“. Jen mi na celé desce přijde, že trošku zaniká zpěv.
Čtvrtý song „Lost Between Emotions“ přináší první saxofonovou pasáž. Netroufám si tvrdit, že by Oblomov byli první kapelou, která používá tohoto neobvyklého nástroje zrovna v death metalu, protože to nevím jistě. S čistým svědomím ale můžu tvrdit, že jsem saxofon ještě u žádné kapely podobného ražení neslyšela. A Martin Hora ví moc dobře, jak si s ním poradit, aby vyzněl nanejvýš efektně. Vlastně jsem si tenhle song z celého alba oblíbila asi nejvíce. Opravdu jsem se ztratila mezi emocemi :-) Prostě jsem se do téhle písničky zamilovala jako do žádné jiné.
Nejradši bych skončila s recenzí právě u čtvrtého songu, protože je to prostě "the best of Oblomov", ale každý ať si na desce vybere, co se mu líbí a co ne.
Ještě než recenzi úplně uzavřu musím pochválit opět Martina (všestranný to hoch :-) ) a to za klávesy, obzvláště v sedmém songu „Nostalgic Idealization“. Jak klávesová vyhrávka zhruba v polovině písničky, která nenásilně přebírá hlavní melodickou linku namísto kytary, tak konec písničky ukončený klávesovou etudkou jsou spolu se "saxíkovými" soly třešničkou na pomyslném dortíčku tohoto prvorozeněte.
Připadám si v poslední době nějaká hodná a nevím, jestli jsem "vyměkla", nebo se mi do rukou dostávají samé dobré desky, ale nemůžu jinak než dát devítku. Kluci z Oblomov si jí opravdu zaslouží.
|
