Zatímco loňský rok se u Tobiase Sammeta točil výhradně kolem turné k třetímu dílu jeho projektu AVANTASIA, tak nyní se opět, alespoň na chvíli, vrátil do svých domovských EDGUY a jako trochu předčasný dárek pod stromek nám nadělil novou studiovou desku své rodné kapely. Hned na začátek nutno říct, že je to počin dost odlišný od těch předchozích a rozhodně není na jediný poslech.
Teprve po několika protočeních disku v přehrávači se objeví hlavní síla skladeb, které se začnou nebezpečně zarývat pod kůži a odhalovat jejich skutečnou tvář. Hudebně sice trochu navazují na předchozí album „Rocket Ride“, ale pouze ve smyslu odklonu od původních speed metalových ambicí EDGUY k mnohem „vážnějšímu“, místy až hard rockovému vyznění. Sem tam se ještě objeví záblesky rychlého kovu, ale dnes už jsou Sammetovci někde úplně jinde, než ve svých teenagerovských metalových letech. Navíc působí mnohem vážnějším dojmem než dříve, což ale neznamená, že by snad zanevřeli na veškerou nadsázku a vtípky. Závěrečný bonus „Aren´t You a Little Pervert Too?!“ budiž toho zářným příkladem.
Téhle skladbě však předchází ještě desítka dalších a hned úvodní „Ministry Of Saints“ dává jasně najevo, o čem EDGUY v roce 2008 jsou. Hutnější, pomalejší riffy dávají mnohem větší prostor pro Tobiasovi hrátky s hlasem, který se tu snaží, seč může. Nezapomíná na své typické výškové výstupy, ale přidává k nim nižší a možno říct, že i trochu agresivnější pasáže. S každým dalším albem skutečně roste, a to, co předvedl na nové AVANTASII a nyní na „Tinnitus Sanctus“ je prozatím jeho pěvecký vrchol. Po obdobně laděné „Sex Fire Religion“ se dostává ke slovu onen záblek minulosti v „Pride Of Creation“, jenž pak trochu ochabne v „Nine Lives“, aby se následně znovu probudil při „Wake Up Dreaming Black“. To vše ale následně zastíní asi nejzajímavější věc na albu, a to „Dragonfly“. Pomalu se rozjíždějící tempo vyústí v nádherně strukturovaný refrén s neméně působivým textem. Tahle věc může mít naživo neskutečnou energii a náboj.
Nad baladami v podání téhle kapely jsem se rozplýval už několikrát a do jejich řad se od nynějška řadí i „Thorn Without a Rose“. Není to klasická akustická věc, při které slečny v prvních řadách vytahují kapesníčky a pomalu odkládají části oblečení, ale více než na proud slz sází na pohrávání si s melancholickými náladami a celkovou snovost. O silný kontrast s baladou se postarají dvě následující písně, a to klidnější rocková „9-2-9“ a následně „Speedhoven“ s nejdelší stopáží na albu. I když slovní hříčka v názvu druhé zmiňované může být v češtině trochu zavádějící, nic to nemění na tom, že v sobě skrývá asi největší zvraty mezi rychlými a pomalými pasážemi. To se nejvíce projeví při nástupu kvapíkového sóla po vláčné pasáži Sammetova zpěvu ke konci skladby. O závěr nebonusové části se postarala další věc s patřičným rockovým nábojem „Dead Or Rock“, jejíž název plně vystihuje i celou desku. To však ještě zdaleka není vše, neboť součástí digipackového vydání „Tinnitus Sanctus“ je i druhé CD se záznamem koncertu EDGUY v Los Angeles, což spolu s provedením bookletu jen podtrhuje snahu prosadit se více také za velkou louží. Pokud to máme brát jako takovou návnadu na již netrpělivě očekávané DVD, tak je nač se těšit. Audio záznam působí už tak skvělým dojmem a co teprve, až se k němu přidá i video zážitek.
Na světě je tedy deska, která na jednu stranu trochu přivřela vrátka k historii, ale na stranu druhou otevřela obrovskou bránu do budoucnosti.
|
