Když němečtí EDGUY vydají nové album, musel by se stát zázrak, aby si na následném turné kapela odpustila alespoň jednu zastávku v naší malé republice. Tentokrát se představili v pražském klubu Roxy, kam si s sebou přivezli kapelu soustředěnou okolo zpěváka a kytaristy v jedné osobě - Olivera Hartmanna. Ten se u nás představil už loni v létě jakožto člen projektu AVANTASIA a tentokrát se ujal role předskokana, aby představil také něco ze své vlastní tvorby.
Už od začátku jsem tušil, že toto vystoupení EDGUY bude trochu odlišné od všech předchozích. Na poslední řadovce „Tinnitus Sanctus“ si Sammetovci mnohem více než dřív potykali s hard rockovými vlivy, a tak už hudební tvář první kapely nás měla naladit na rockovější strunu. I když mne studiová tvorba HARTMANN až tolik ze židle nenadzdvihla,
tak živá produkce je přeci jen trochu jiné kafe. To hlavně díky tomu, že nechává mnohem více vyniknout tomu nejdůležitějšímu – Oliverovu hlasu, na němž vlastně všechny skladby stojí. Místy mi sice chyběl trochu silnější nápad v podobě trochu chytlavější nebo originálnější melodické linky, ale „ten plešatý pán“ za mikrofonem stejně většinu pozornosti strhával jen na sebe, takže se až tolik vlastně nestalo, čemuž nasvědčovaly i reakce přihlížejících. Navíc mají HARTMANN za sebou zatím pouze dvě studiová alba, takže kdo ví, čeho se od nich ještě dočkáme.
Jestliže bychom reakce publika při úvodním rozehřívacím kole označily jako velice vřelé, tak s příchodem EDGUY se strhla pořádná bouře. Marně si vybavuji, kdy tak relativně malý počet lidí dokázal vytvořit natolik působivou atmosféru a srdečné přivítání pro své favority. Vlastním uším očividně nevěřili ani sami muzikanti, a tak už od začátku nešetřili superlativy na adresu svých fans. Setlist se dle očekávání opíral zejména o novinku „Tinnitus Sanctus“ a nové, místy pomalejší a rockovější skladby zahnaly starší tvorbu EDGUY trochu do pozadí. Kapela tak ukázala další ze svých hudebních tváří, a ta se dle ohlasu přítomných opět hodně líbí. Show se tentokrát obešla bez jakýchkoli pyroefektů a jiných zbytečností, což absolutně nevadilo, protože dokud se bude po pódiu prohánět Mr. Sammet, nepotřebují EDGUY k úspěchu už snad vůbec nic. Průběh večera už od prvních skladeb napovídal, že tentokrát to loučení rozhodně nebude jen tak a že se skupina do backstage jen tak nedostane. Přídavek byl proto nevyhnutelný a i po něm se zdálo, jako by koncert pokračoval dál, když si celá Roxy prozpěvovala z playbacku znějící „Superheroes“ – byť už bez účasti kapely.
To, co mne tolik táhne na koncerty této pětice, je vedle hudební stránky také velký nadhled muzikantů a všemožné vtípky, kterými zpestřují svá vystoupení. Tentokrát jsme se dočkali krátké vsuvky v podobě úryvku z „Let the Hammer Fall“ od švédských HAMMERFALL a při společném prozpěvování publika, které opět dirigoval kdo jiný než Sammet, zazněla i jedna notoricky známá melodie od ne až tak metalových SCOOTER.
Tenhle hudební večer se opravdu povedl a rozhodně se řadí mezi ty nejlepší koncerty EDGUY, které jsem měl to štěstí navštívit a ke cti muzikantů nutno přičíst i jejich naprosto profesionální chování k fanouškům, když na promrzlé ulici před klubem ochotně rozdávali autogramy a pózovali fotografům. Snad se letos dočkáme ještě mnohem více takových večerů a stejně přátelských setkání. Třeba už v létě ve Vizovicích, kde se právě EDGUY představí v roli jednoho z headlinerů festivalu Masters Of Rock...
Playlist EDGUY: Intro, Dead Or Rock, Speedhoven, Tears Of A Mandrake, Babylon, The Pharaoh, Ministry Of Saints, The Headless Game, Drums Solo, The Pride Of Creation, Superheroes, Nine Lives, Lavatory Love Machine, King Of Fools
|
