Tahle polská banda je údajně ve své zemi docela populární. Je třeba přiznat, že jejich poslední deska „Dolce Vita Sath-anas“ je plná překvapení. Podle obalu, loga kapely a ostatně i názvu alba by člověk čekal minimálně death, v horším případě nějaký grind. Jejich stránky ovšem avizují, že se jedná o melodický heavy metal. To bylo první překvapení. Další přišlo, když jsem cédéčko vložila do přehrávače. Místo očekávaného stylu se na mě po melodickém úvodu vyhrnulo takové cosi s grindovýma bicíma a podivně nakřáplým a nepříjemným vokálem. Dalším překvapením v řadě bylo, že to vše doplnily melodické kytary a chytlavé, zpěvné refrény. Nejdéle u druhé skladby se mi tahle špinavá muzika začala opravdu hodně zamlouvat.
Pak ale přišlo poslední a dost nepříjemné překvapení – u prvních tří skladeb si člověk může pochvalovat originalitu a spoustu netradičních a zajímavých postupů. Může si zazpívat povedené refrény a na ten mečivý vokál si taky brzy zvykne. Už jsem byla docela přesvědčená, že budu tuhle placku hodnotit kladně i přes všechny šoky, co mi způsobila. O to větší bylo moje zklamání, když došlo na čtvrtou skladbu, která byla celá instrumentální. Nemám nic proti instrumentálkám – když je na albu jedna, dvě. Tady jich je šest – což zahrnuje celý zbytek alba. Netvrdím, že jsou to skladby špatně zahrané nebo snad bez nápadu – jen to prostě nudí. Zbytek alba se slije v jednu velkou šeď, ze které vám v hlavě neuvízne vůbec nic a to je vzhledem k tomu, jak výborný byl rozjezd, hrozná škoda. Některé skoro osmiminutové skladby jsou zbytečně natažené a originálních nápadů, které by aspoň na chvíli znovu připoutaly pozornost posluchače, je tu pomálu (obzvlášť skladba „Ancient Land of Ys“ je natažená jak štrůdl a kdyby nikdy nespatřila světlo světa, absolutně nic by se nestalo).
Vzhledem k tomu, jaká je úvodní vypalovačka „Dolce Vita Sath-anas“ parádní, bych nad touhle partou ještě hůl nelámala. Jestli bude jejich příští album aspoň z větší části zpívané, hodně pravděpodobně se mi bude zamlouvat mnohem víc. Tentokrát se to však povedlo tak napůl...
|
