Rok 1982 byl pro Hanoi Rocks zásadní z více důvodů. Už jen proto, že vyšly dvě desky - „Oriental Beat“ a „Self Destruction Blues“, které pětici zajistili velký úspěch v Japonsku a na britských ostrovech, ale také proto, že u kapely skončil bubeník Gyp Casino. Hanoi Rocks v té době nevedli určitě příkladný život, kdy by se striktně vyhýbali alkoholu a drogám, ovšem Casino se stále více a více propadal do drogové závislosti. „Trpěl depresemi a měl sebevražedné sklony,“ vysvětlil později novinářům Monroe. Jeho místo obsadil dvaadvacetiletý Angličan Nicholas Dingley, známější spíše pod přezdívkou Razzle. Razzle byl velký fanoušek Hanoi Rocks a při jejich první návštěvě v jeho rodné Anglii se seznámil s Monroem a McCoyem. Ŕekl jim, že bubnuje s nějakou místní obskurní kapelou, která hrála jak covery Hanoi Rocks, tak i New York Dolls či Johnnyho Thunderse. Když tedy nastaly problémy s Casinem, byla volba Razzleho nasnadě. Poprvé se představil na desce „Back To Mystery City“.
Back To Mystery City (1983)
I přes výměnu bubeníka šlapou Hanoi Rocks jako dobře namazaný stroj. Jestliže předchozí desky čerpaly ponejvíce z odkazu New York Dolls a v některých pasážích se blížili melodickým harmoniím T. Rex, „Back To Mystery City“ odkazuje spíše na britskou punkovou vlnu. To neznamená, že Hanoi Rocks nějak brutálně měnili styl. Jen trochu přitvrdili. To už dokazuje úvodní „Malibu Beach Nightmare“, následovaná skočnými „Mental Beat“ a „Toothing Bec Wreck“. Na „Back To Mystery City“ je asi nejvíce znát posun Hanoi od mladické rozpustilosti k serióznějšímu projevu. Dokazuje to asi i největší hit kapely - „Until I Get You“, kde si Monroe vystřihl duet se zpěvačkou Miriam Stockley. Právě tahle věc bývá nejzmiňovanější skladbou v souvislosti s Hanoi Rocks. O její popularitě svědčí i fakt, že si ji vybrali L.A. Guns na album coververzí „Rips The Covers Off“. „Back To Mystery City“ byla také první deska, se kterou se kapela dostala do oficiální britské hitparády a otevřela tak cestu k podpisu smlouvy s nadnárodním kolosem CBS..
(8/10)
Nejlepší skladby: Malibu Beach Nightmare, „Toothing Bec Wreck“, „Until I Get You“, „Ice Cream Summer“
Two Steps From The Move (1984)
Popáté a zase jinak. „Two Steps From The Move“ zčásti navazuje na „Back To Mystery City“, ale zčásti prezentuje Hanoi Rocks jako dospělou hardrockovou kapelu. Přesně v takových kolejích deska začíná. Netradičně coververzí. A ne jen tak nějakou - „Up Around The Bend“ z dílny legendárních Creedence Clearwater Revival. Následující „High School“ kapelu zase nasměřuje do punkových kolejí, ale ostatní skladby jako „Underwater World“, „Million Miles Away“ nebo „Boulevard Of Broken Dreams“ ukazují Hanoi Rocks spíše v univerzálním rockovém světle než v rozjíveném glam punkovém stylu. Do líbivější podoby přepracovali také baladu z debutového alba „Don´t You Ever Leave Me“. Poprvé v kariéře si také hlavní skladatel Andy McCoy připustil k tělu někoho jiného než Monroea. Skladatelsky s deskou pomohl jak producent Bob Ezrin, tak i zpěvák Mott The Hopple Ian Hunter. Album to dotáhlo až na osmadvacátou pozici anglického žebříčku, na což rozhodně mělo vliv úspěšné (i když totálně sebedestruktivní) turné po britských ostrovech ve společnosti Mötley Crüe. Možná od té doby se počítá začátek konce Hanoi Rocks. Z Andyho McCoye a basisty Crüe Nikkiho Sixxe se stali nerozluční heroinoví parťáci a když pak finskou pětici pozvali Mötley Crüe na turné do Ameriky, bylo jasné, že to dobře dopadnout nemůže...
(8,5/10)
Nejlepší skladby: „Up Around The Bend“, „High School“, „Underwater World“, „Don´t You Never Leave Me“, „Million Miles Away“
Všechno začalo nevinným večírkem na oslavu ukončení turné, které pro Hanoi Rocks mělo zásadní význam. Po boku domácích hvězd Mötley Crüe totiž svou hudbu předvedli každý večer tisícovkám lidí. Bylo osmého prosince 1984, když obě kapely přebývaly v losangeleském domě zpěváka Mötley Crüe Vince Neila. Chlast a drogy samozřejmě nechyběly. Když jim okolo sedmé hodiny večerní došlo pivo, nabídl se hostitel Neil, že pro něj zajede. Chtěl se především pochlubit svým novým autem, Fordem Panterou. A Razzle se nabídl, že pojede s ním. Na zpáteční cestě ale namol opilý Neil ztratil kontrolu nad řízením a neštěstí bylo na světě. „Doběhl jsem k místu, viděl jsem Vince jak sedí na chodníku a kývá se ze strany na stranu. Byl celý od krve. Když jsem s ním chtěl promluvit, přišel policajt, nasadil mu pouta a strčil ho do auta. Rozhlédl jsem se kolem a uprostřed silnice trůnila Razzleho bota. Ptal jsem se toho policajta, jak je na tom Vince a Razzle a on se na mě jen podíval a řekl: „Váš kamarád Razzle to nepřežil.“ Ten den jsem opravdu brečel,“ vzpomíná na osudný prosincový den bubeník Mötley Crüe Tommy Lee.
Hanoi Rocks to položilo. Další koncerty byly zrušeny. Ze sestavy mizí Sami Yaffa. Zbylá trojice angažuje bývalého bubeníka The Clash Terryho Chimese, nakrátko se připojí dnes již nežijící basista René Berg a posléze Timo Kaltio.
Vůle pokračovat ale u Monroea, McCoye a Nastyho Suicide chybí. Vychází dva záznamy koncertů - „All Those Wasted Years“ a „Rock n´Roll Divorce“ a obligátní výběr „The Best Of Hanoi Rocks“. Kapela v polovině roku 1985 oficiálně oznamuje rozpad. Monroe se stěhuje do Ameriky, kde hostuje na desce „Que Sera Sera“ svého idola Johnnyho Thunderse. Brzy se spojil s řadou amerických hudebníků (například se Stivem Batorsem, Jimmym Zero, Stevenem Van Zandtem, Philem Grandem či Axlem Rosem) a začal tvořit sólová alba, na kterých spolupracoval i s Nastym Suicidem. Do širokého povědomí se také zapsal svou spoluprací s Guns n´Roses na jejich kolosálním díle „Use Your Illusion“. Suicide udržoval spolupráci i s McCoyem, se kterým pod hlavičkou The Suicide Twins natočil akustickou desku „Silver Missiles And Nightingales“. McCoy se zase v mezičase realizoval v prachbídné kapele Cherry Bombz a následně spojil síly s vokalistou amerických Kill City Dragons Billym G. Bangem ve formaci Shooting Gallery. Sami Yaffa se připojil ke kapele Jetboy, se kterými nahrál dvě vcelku úspěšná alba „Feel The Snake“ a „Damned Nation“. Pak jej osud znovu svedl dohromady s Michaelem Monroem v projektech Jerusalem Slim a Demolition 23. O nich si ale povíme později.
|
