KEITZER – Descend Into Heresy
Němečtí KEITZER se na své novince „Descend Into Heresy“ dost slušně utrhli ze řetězu. Co si pamatuji, tak dříve byla tato parta o něco měkčí. Momentálně je to grind core bruska se vším, co k tomu žánru patří. A já tento krok jedině vítám, protože „Descend Into Heresy“ jede od začátku do konce. Žádné zbytečné zastavení, zbrždění, jen moderně pojatá brutalita.
Tím ale nechci říct, že je to nějaká pecka. Album sice hraje jak po drátkách, ale nic zvláštního se na něm neděje. Urputnost, s jakou se muzikanti do svých songů pouštějí, je ve finále tím hlavním plusem. Skladby jsou jinak obyčejné, převalují se v průměru a nechtějí si sáhnout na vyšší příčku. Někomu to stačí, mně ne. Už z podobných nahrávek začínám být unavený, protože jich je zaplavená celá scéna. Neurazí, nenadchnou. Vlastně jenom prošumí a život jde dál. Plusem nabušený zvuk a nasazení. Mínusem sterilnost materiálu.
5/10
NECROMORPH – Grinding Black Zero
Tak to je šupa! Němci NECROMORPH se s posluchači hned od začátku nepářou. Úvodní „Nautic Noise“ je morda, která dává každému dost slušnou facku. Skvělé riffy, výborné tempo, prostě parádní song. A k mému potěšení ze standardu této skladby se ve třináctce následujících songů neslézá. „Grinding Black Zero“ je tak velmi slušná a v první řadě hlavně zábavná záležitost.
Kluci mrskají moderněji pojatý grind core, který jede povětšinou ve velmi rychlých otáčkách. Líbí se mi, že NECROMORPH nemají strach z vybrnkávání, sólíček či jednoduše melodických vyhrávek. To z „Grinding Black Zero“ dělá nadprůměrný materiál.
Masakr made in Deutschland. Je to brutální, je to utržené ze řetězu, ale je to i zábavné. Sice nic převratného, ale jedna z těch nadprůměrnějších grind záležitostí.
6,5/10
ISRAFEL – Chainsaw Gynecology
Američtí ISRAFEL zabloudili se svojí muzikou až ke stáji tuzemského vydavatele. Vláďa Prokoš a jeho Nice To Eat You mají na dobré kapely čuch, spolupráce s ISRAFEL tedy slibovala mnoho. Přesto jsem se žádné pecky nedočkal.
„Chainsaw Gynecology“ jede na vlně amerického death metalu, který se vyznačuje hlavně specifickou brutalitou. Občas se muzikanti vrhají až do hájemství grindujících kolegů, ale není to zase tak časté. Jejich hlavní zbraní jsou spíše hutné a pomalejší riffy, které dávají celé nahrávce příjemnou tvrdost. Bohužel ale kapela nenabízí nic, co by ji odlišilo od průměru. Deska se sice na začátek neposlouchá špatně, ale s přibývajícími skladbami člověk bojuje s čím dál tím větší nudou. Ani bych se nedivil, kdyby nějaký jedinec nakonec raději nesáhl po osvědčeném jméně, například DEICIDE. Ve finále je tím nejlepším obal nahrávky, který je pěkný a kdekoho přitáhne. Takže tady palec nahoru.
4,5/10
|
