Kapela kolem charismatického frontmana Davyho Vaina měla odjakživa smůlu. Když v roce 1989 vydali třeskutě rock n´rollový debut „No Respect“, vypadalo, že brzy budou stát na rockovém nebi vedle Guns n´Roses nebo tehdy startujících Skid Row. Na velký úspěch bylo zaděláno. MTV omílala dokola hity „Beat The Bullet“ a „Who´s Watchin´ You“. Jejich vydavatelská firma Island je ale místo pořádné propagace hnala znovu do studia, aby natočili dvojku „All Those Strangers“. Než ji ale Davy a spol. stihli dodělat, vyšlo „Nevermind“ od Nirvany. Island najednou zarazili přísun peněz a přestali s kapelou komunikovat. „All Those Strangers“ proto na osmnáct let zůstala v šuplíku. Navíc kapelu opustil bubeník Tommy Rickard a vypadalo to na konec.
Davy Vain se ale nevzdal a s novým bubeníkem Dannym Furym natočila formace třetí album „Move On It“. Už při letmém poslechu je jasné, že došlo ke změně. Více akustických kytar, kláves, ale především tehdy všudypřítomné alternativy. Deska nezaznamenala prakticky žádný ohlas a kapela se po jejím vydání rozpadla. Jenže neskončila tak úplně. Odešel sice bubeník Fury a kytarista Danny West. Ale Vain se zbylými kumpány, kytaristou Jamiem Scottem, basistou Ashley Mitchellem a novým bubeníkem Louiem Senorem, vydal ještě desku „Fade“, která už se, i přes svou nespornou kvalitu, zmítala na alternativních vlnách. Ale i tak kapela neztratila nic ze svého původního puncu, za což může zejména nezaměnitelný projev hlavního protagonisty. „Fade“ ale potkal stejný úděl jako jejího předchůdce a v tu chvíli jméno kapely naprosto mizí ze scény.
O tři roky později se zčistajasna objevila Davyho sólovka „In From Out Of Nowhere“, která pokračuje přesně tam, kde skončila „Fade“. Po ní je ticho. Davy Vain začíná působit jako producent (podílel se třeba na albech našinců Sunshine), ale po několika letech se mu začne stýskat po aktivním muzicírování. Vrací tedy do hry svou starou kapelou (kromě bubeníka Rickarda) a vydává desku „On The Line“, ta je trochu rock n´rollovější než počiny z poloviny devadesátých let, ale tentokrát se nepodařilo nashromáždit tak přesvědčivý materiál, který by je překonal. Brzy na to kapela vyjíždí na turné, které připomíná dvacet let od vydání „No Respect“. Šňůra se setká s překvapivým úspěchem a s faktem, že hair metal je v současné době zase na výsluní, kapela přichází s novinkou „Enough Rope“. Hned od prvních tónů je jasné, že turné k „No Respect“ je přivedlo zpět k rock n´rollovému zvuku. Navíc je zpět i bubeník Rickard a tím, že se sešla znovu původní pětice, je feeling novinky podobný tomu, který svět na Vain obdivoval před dvaceti lety.
Hned úvodní riff „Greener“ připomene start debutu. Ale i dál se jede v rock n´rollových kolejích. „Triple X“ by klidně mohl být rychlejší brácha „Beat The Bullet“ a „Hot Stage Lights“ připomene svou atmosférou „1000 Degrees“. Ovšem nedá se říci, že by se jednalo o kopie dřívějších skladeb. Kapela má nápadů na rozdávání a Vain vymýšlí takové pěvecké linky, že by leckdo ze slavnějších kolegů mohl závidět.
Nutno ale připomenout, že kapela nezapomněla ani na podivná devadesátá léta, takže alternativní nádech je patrný i z nových věcí. Třeba co se týče balad, Vain už naprosto rezignovali na power balady, které byly vždy dominantou jejich kolegů Poison nebo Warrant. Proto třeba taková „Treasure Girl“ nebo „Distance Of Love“ mají mnohem blíže k Oasis nebo Smashing Pumpkins než k Poison. Většinu doby ale deska jede v klasických rock n´rollových kolejích, které kapele prostě sluší. Kytary Westa a Scotta se střídají v sólování jako za starých dobrých časů a nad tím vším se vznáší charakteristický projev Vaina.
Prostě „Enough Rope“ je deska, která se milovníkům alba „No Respect“ musí líbit. Ze všech, které byly po debutu vydány, má k němu nejblíže. A moc nedám za to, že kdyby vyšla hned po „No Respect“ a kapela tehdy neztratila podporu firmy, Vain mohli být dnes úplně někde jinde, než se plácat po klubech a hrát pro pár stovek lidí.
|
