Po třech letech a poprvé u německého labelu War Anthems records vydává „Ostrafská mlátička“ své nové album „Overdose and Overdrive“. Původně grindová parta vykrystalizovala v Crust – rock’n’rollovou úderku, která nemá s ničím slitování. Když jsem poprvé tuhle bandu z Ostravy poprvé zaregistroval, jevila se mi jako „srandakapela“….ale spletl jsem se. MT fungují velice profesionálně a patří mezi to nejzajímavější, co česká scéna v současnosti nabízí. Stačí se mrknout na jejich webovky – velice pěkně zpracovány. Nebo vtipná videa, ve kterých například demolují Prahu nebo nejnovější (k titulní skladbě nového alba), který je řádně sexy a vychlastaný.
MT čile koncertují a to i v zahraničí. Hojně jezdí do Německa a nedávno jeli evropské turné s legendárními Possessed! Prostě tihle chlopi to vzali za správný konec a to jim přináší zasloužený úspěch.
Nové album je reprezentativní. Možná divné hodnocení, ale myslím, že skladby perfektně říkají, o čem Malignanti jsou. Žádná složitost, žádné hraní si na umění, ani kytarové orgie nebo snaha o progresy. Tady se prostě hraje drsný rock’n’roll. Řádně zmetalizovaný s ostrými kytarami a velice rychlými bicími. Drsný zpěvo–řev na vás valí jeden chlasto-sexo–rock’n’rollový text za druhým. Tady se filozofické debaty nevedou. Zvuk nahrávky je vynikající. A stejně jako minule za ním stojí světové jméno – Andy Classen.
Když se řekne Malignant Tumour, dá se i odpovědět Motӧrhead.
Jako když tuhle Lemmyho partu pustíte o dost rychleji a nabrousíte jim struny. První polovina desky se odvíjí pěkně plynule a dost hitově. „Bucks and Roll“ a titulku si budete s radostí broukat. Rychlé tempo vám nedá vydechnout a zpomalí se až uprostřed alba, kde je valivá „Stay over night“. Ta právě v hlavě utkví nejvíce.
A po ní?
A po ní se zase tenhle ostravský rychlík rozjede svou klasickou rychlostí. Neříkám, že je to vyloženě špatně, ale není tu žádná nadstavba či něco překvapivého nebo zásadního. Záměrně nepíšu názvy ostatních písní, bo jsou si dosti podobné. Nemám, co bych vypíchl. Ale ano, jedna skladba se tu ještě odlišuje. Poslední „Final Delirium“ je takový ambientní závěr desky, která má rozumnou stopáž necelých 40 –ti minut.
Stejně jako všechny předchozí desky MT, i tato je hlavně o zábavě. Skvěle se hodí na mejdany, oslavy a prostě všude tam, kde si chcete zatřepat hlavou, zařvat a distingovaně zatančit. Nic víc po desce nechtějte. Svůj cíl - naprat do vás pořádnej crust splňuje víc než dobře.
Fanoušci kapely a tohoto žánru, nechť si k mému hodnocení přičtou o bodík navíc.
|
