Kapely v jejichž čele stojí frontwoman, jsou dnes docela v kurzu. Abych se přiznal, řadu z nich, už jen z toho důvodu, že většina se orientuje na druh hudby mně nesympatický, a rozdíly jsou prakticky minimální, moc rád nemám. Jsou samozřejmě výjimky. Když už si vezmeme legendární The Runaways, špindíry Girlschool nebo panenky Vixen. Tam šlo vždy o osobitost (i když neříkám, že u Arch Enemy u ní nejde) a tyto kapely v podstatě ženu v čele rockové kapely (ale i za jinými nástroji) prosadili.
Proč se o tom tady teď zmiňuji, je asi prakticky jasné. Vanity BLVD je pochopitelně také kapela, která má ve svém středu ženu, v tomto případě se jménem Anna Savage. A hned po prvním poslechu je jasné, která zpěvačka a čí tvorba byla pro Annu vždy největším vzorem. Od úvodní skladby „Dirty Rat“ (která ale patří k té horší části desky) si připadáte, jako kdybyste poslouchali zapomenutou desku Lity Ford z období mezi alby „Lita“ a „Stilleto“.
Anna Savage disponuje skoro na chlup stejným hlasem jako Lita a v takových věcech jako jsou skvělé hitovky „Miss Dangerous“ nebo „Hot Teaser“ je prakticky k nerozpoznání. Navíc si řeknete, že od „Dangerous Curves“ ani sama Lita nebyla v tak dobrém skladatelském rozpoložení.
Pro samotné Vanity BLVD se jedná od šest let starého debutu „Rock n´Roll Overdose“ o docela slušný krok kupředu. Ne, že by dnes byli bůhvíjak průkopničtí, ale ukázali, že umí napsat pořádnou rock n´rollovou skladbu, která se v mnohém vyrovná jejich vzorům. Je jasné, že deska není jedna pecka vedle druhé. Takové doby už rocková hudba má dávno za sebou. Najdou se tu i zbytečné věci jako je třeba nudná „Soulshaker“ nebo nepříliš nápaditá „Thrills In The Night“, ale pro věci jako jsou zmínené „Miss Dangerous“, „Hot Teaser“ a dále pak baladická „Had Enough“, „Do Or Die“ nebo „Desperate Heart“ se vyplatí si tohle album poslechnout. Je totiž slyšet, že tahle kapela nějaký potenciál v sobě má.
|
