„Čas pádí, čas letí, těžko ta léta vrátíš zpět…“ Přesně na tenhle popěvek deset let staré věci od Chinaski jsem si vzpomněl ve chvíli, kdy se mi do rukou dostala poslední deska zpěváka druhdy tááák slovutných švédských rockerů Backyard Babies Nickeho Borga. Kvůli tomu, že je na trhu už nějakou dobu a kromě jeho rodného Švédska se jedná o desku spíše utajenou, ale především kvůli tomu, že od rozpadu Backyard Babies je to letos už pět let. V červnu 2009 jsme je viděl předskakovat Mötley Crüe v Praze a od té doby ticho po pěšině.
Na očích z muzikantů zůstal jen kytarista Dregen, který se na čas usídlil v doprovodné kapele Michaela Monroea, aby se nedávno rozhodl s debutovou deskou v ruce pro sólovou dráhu. Nicke Borg zůstal věrný svému Švédsku a světě div se, do dnešního dne má na svém kontě už čtyři desky. Jednu čistě pod svým jménem, další tři, včetně téhle poslední, pod názvem Nicke Borg Homeland. Poslední dvě alba dokonce ve Švédsku vystoupala na vysoké pozice tamní hitparády a Borg vystupuje po boku Crashdiet, Sabaton či Halestorm a dělal společnost i Slashovi při jeho švédských vystoupení. Ovšem mimo domovskou zemi je to o poznání slabší.
Je to ale škoda. Borgova muzika může působit jako utajený tip, protože to, co se nachází v drážkách posledního CD „Ruins Of A Riot“ je velmi kvalitně odvedená práce, která staví stejně jako jeho rodní Backyard Babies na rockovém základu, ale pohled na věc už je trochu dospělejší. Je to prakticky stejné jako s Dregenem, který ale má v zádech silnější management. Oba mají ten backyardovský grunt, který je tvrzený z New York Dolls, The Stooges, The Clash, Kiss, Guns n´Roses, Cheap Trick a Mötley Crüe, ale oba vyšli jiným stylem. Oba sice sázejí na písničku, ale Dregen je frackovitější, jeho kytara je práskavější a všechno je tak trochu více punkové.
Borg naproti tomu pošilhává po té nejčistší formě amerického písničkářství, i když ten punkový feeling přece jen trochu vyplave na povrch jako v pískavých kytarách v „Midsummer Mad“ nebo v grázlovské „Out Of Line“, jejíž riff připomene dnes už zapomenuté Neurotic Outsiders (vzpomínáte na ten superprojekt Stevea Jonese ze Sex Pistols, dvou pohrobků Guns n´Roses Duffa McKagana a Matta Soruma a člena Duran Duran Andyho Taylora?).
Jinak vše plyne na velice příjemné vlně, která by se dala nazvat hard rockem s popovým espritem a velice jemným countryovým lakem. I když se Borg pořádně odpíchne jako v úvodní dvojici „This Army“ a „Makin´ Out With Chaos“, nebo zahraje na strunu podobnou Cinderelle v titulní „Ruins Of A Riot“ či spustí balady „End Of The Rainbow“ a „Devil Angel Mother“, vždycky, a to zdůrazňuji, že opravdu vždycky, narazíte na potenciální hit.
Nicke Borg touhle deskou ukazuje, že je pan umělec s velkým U. Bohužel, u nás se o něm od rozpadu Backyard Babies neví prakticky nic, ale jeho nová tvorba rozhodně stojí za to, abyste si ji minimálně poslechli.
|
