Jak to asi vypadá v hnízdě Šíleného kloboučníka? Jaké jedovaté nápady nosí tahle postavička pod svým rudým kloboukem? Na tyhle otázky najdete odpověď na hodně povedeném debutovém albu “Welcome To The Den” finské kapely Mad Hatter´s Den. A na pár dalších otázek, týkající se téhle kapely, jsem se zeptal kytaristy Jaakka Hänninena, kterému drobně vypomohl i zpěvák Tapio „Taage“ Laiho.
Můžeš mi prosím představit Mad Hatter´s Den? Který moment z vaší historie považuješ za ten nejdůležitější? Vaše skupina má dost neortodoxní jméno. Jak jste ho našli, a co bylo první, symbolický červený klobouk nebo vaše jméno?
Mad Hatter´s Den je melodická heavy metalová kapela, základem naší hudby je tradiční metal v duchu kapel Iron Maiden, Judas Priest, Accept, Rainbow, Deep Purple a tak dál. To je výchozí bod, ale naším cílem je spojit různé druhy metalových stylů tak, aby si vzájemně sedly. Samozřejmě, že tím nejdůležitějším okamžikem naší historie je den, kdy jsme vydali naší debutovou desku. Ta přesně definuje, kým v tuto chvíli jsme.
Hledali jsme jméno, které bude znít trochu podivně, které by nám umožnilo vyvíjet náš styl směrem k výše zmíněnému cíli a přitom abychom mohli vyprávět naše fantastické příběhy. Název naší kapely pochází z posledního alba finské kapely Stone. Oni hrají trošku odlišný styl metalu, ale také se v něm dají najít trošku podivné harmonie. To je jedna z kapel, díky kterým jsem se začal zajímat o tvorbu vlastní hudby.
Pokud vím, tak jediným členem kapely se studiovou zkušeností z jiných kapel je Taage Laiho. Bylo “Welcome To The Den” tvou první studiovou prací, jak sis to užil a co pro tebe bylo největším překvapením či potěšením při tvorbě alba? Jsi dostatečně spokojen s výsledkem?
Taage je bezesporu naším nejzkušenějším muzikantem, ale většina z nás začala s hraním již v osmdesátých letech. Před nahráváním “Welcome To The Den” jsme nahrávali EP a singl, takže nějakou zkušenost jsme měli jednak už v rámci Mad Hatters Den, což nám při tvorbě alba pomohlo, ale nějaké zkušenosti jsme měli ještě z doby, než jsme Mad Hatter´s Den zformovali. Tvorba “Welcome To The Den” v sobě spojovala radost i bolest, ale výsledek je fakt dobrý. Jsou tam nějaké věci, které by si zasloužily udělat jinak, ale není jich mnoho. Myslím, že je lepší učit se a sbírat zkušenosti tímhle způsobem, tak aby se to potom zúročilo při komponování nových skladeb pro příští album.
V roce 2012 se příchodem zpěváka Taageho Laiha zkompletovala vaše sestava a jak sami uvádíte, byl to start pro Mad Hatter´s Den, ale vaše kapela již v předchozí době nějaký čas fungovala. Objevily se na desce nějaké skladby ještě z té “předstartovní” doby, nebo je celé album výsledkem spolupráce s Taagem?
Dali jsme se dohromady v roce 2006 jako Iron Maiden cover band, takže jsme společně hráli ještě léta před tím, než jsme začali dávat dohromady vlastní písně. Nejstarší nápady pocházejí ještě někdy z devadesátých let, ale jsou tam i úplně nové písně, jako “Welcome to The Den”, “Sharks Of Power”, “Stone Cold Flame” a “Blind Leading The Blind”.
Na konci roku 2013 došlo k další změně naší sestavy, kdy se k nám přidal bubeník Arto, díky čemuž máme nové možnosti, protože Arto přinesl nové zkušenosti, nejen studiové, ale i z koncertování. Tapio, který hrál na desce, pokračuje v hraní coverů od Iron Maiden. Pro nás tahle situace znamená, že se můžeme koncetrovat víc na skládání, zkoušení atd., máme víc času na experimentování.
Pojďme si tedy představit vaše debutové album a jeho příběh, kterému ze songů nejvíc věříš, který je tvůj favorit?
Chtěli jsme, aby album bylo různorodé a přitom, aby každá píseň měla svůj účel. Po krátkém intru otevře album rychlejší “Welcome To The Den”, kde si “Mad Hatter” dává svůj šálek čaje. Píseň samotná začíná uvítáním a vlastně shrnuje i to, o čem je lyrika desky.
Jsou zde i nějaké jednodušší věci jako ”Blind Leading The Blind” a ”Shadow Lord”, který je určitou osobní poctou Acceptu a Wolfu Hoffmanovi. ”Sinister Monolog” je nejdelší, trochu temnější melodie, rozdělená do mnoha sekcí, kde se dají najít vlivy Black Sabbath a Deep Purple. Když bych si měl vybrat jedinou věc, tak asi tuhle, tu je největší zábava hrát živě.
”Journey” je balada, kde namísto elektrické basy hraje kontrabas. V téhle písni hrají dva různí bubeníci a rámuje jí zvuk orgánu. ”Sharks of Power” je skvělá písnička, je skvělé jí hrát, a to nejen proto, že jsou zde sólové party pro klávesy a obě kytary.
”Legacy Of The Kings” je dosud jediná píseň, kterou napsal náš klávesák. Obsahuje klasické prvky, dvojkopáky a pěkně bláznivé melodie. ”The Dark Wheel” je opět rychlejší song, kterým obvykle končíme naše živé sety. Čerpá ze stylu Iron Maiden, využívá dvě kytary a Hammondy. ”Stone Cold Flame” je celkem temná s heavy melodií a také je hrozně fajn hrát ji na koncertech.
Čím se zabývají vaše texty? Je pro tebe stejně důležitý text písně jako samotná hudba?
V podstatě se všechno odehrává ve fantastickém světě a s “Welcome To The Den” se začíná vyprávět linie ne zcela reálného příběhu. Věřím, že Mad hatter má nějaké zlé plány, ale jen Taage, který píše texty ví, co se bude dít dál.
Taage: Snažím se psát o Šíleném kloboučníkovi a jeho obětech. Pokud chcete, najdete na téhle desce jejich příběh. Mad hatter dopuje svoje oběti a vydává jim svoje úkoly a rozkazy. Na dalším albu, abych tak řekl, oběti začnou plnit svoje “povinnosti”. Podle mého názoru jde hudba a texty společně ruku v ruce, takže obojí je stejně důležité.
Co považuješ za nejsilnější stránku vaší tvorby? Jsi spokojen s hodnocením, které “Welcome To The Den“ sklízí?
Chtěl bych věřit, že to jsou písně, které jsou sice možná tradiční heavy metal, ale zároveň mají trochu jiný tón a náladu. Podařilo se nám vytvořit velmi pěkné melodie a změny rytmu, a tak dále. Průměrné bodové hodnocení alba je 8/10, a myslím, že to je úplně v pořádku. A to těch recenzí vyšlo poměrně hodně a také jsme na neznámou kapelu měli poměrně hodně rotací v rádiu.
Jaké jsou vaše nejbližší plány do budoucna? Už máte nějaké konkrétní nápady ohledně dalšího alba?
Skládáme songy pro příští album, už máme spoustu nápadů a dokonce už některé písně jsou úplně hotové, ale zatím je příliš brzy na to říci, kdy půjdeme do studia a jestli nejdřív uděláme jen nějaké singly a nebo rovnou celé album. Chceme dál rozvíjet náš styl a hodně hrát. Chceme stále víc nacházet a budovat náš styl a dotvořit typický Mad Hatter´s Den sound.
Jak jste připraveni na letní sezónu, chystáte nějaké koncerty? Dáváte přednost klubům nebo festivalům? A co nějak koncert v Čechách, nemáte v plánu se k nám podívat?
Je nějaká šance na to, že bychom se mohli objevit v létě asi na dvou festivalech, na jaře jsme se přece jen víc soustředili na nahrávání nového materiálu. Bylo by to samozřejmě fajn podívat se i k vám, tak doufejme, že se nám podaří zorganizovat nějaké koncerty. Pokud by tenhle rozhovor četl někdo, kdo by měl chuť se do toho s námi pustit, tak prosím, ať nás kontaktuje!
Které kapely byly nejdůležitější pro formování tvých hudebních chutí a co si rád poslechneš v dnešní době?
Samozřejmě byly to ty kapely, o kterých jsem se už zmiňoval, ale byla to i řada dalších kapel a stylů. V poslední době jsem celkem hodně poslouchal King Diamonda. Miluju, jak jsou jeho skladby komponované a taky je mám rád z pohledu kytaristy. V poslední době jsem hodně poslouchal Epicu. Objevil jsem jí před pár měsíci a zjistil jsem, že v jejich hudbě jsou velice zajímavé symfonické elementy a je to moc příjemné nechat se obohacovat novými vlivy a nezůstat uvízlý jen v osmdesátých letech.
Musím zmínit také progresivní rock a metal. Jsem velký fanoušek skupin jako Rush, Genesis, Fates Warning, Ayreon, Star One, Dream Theater a tak dále. Možná, že v naší hudbě budou i nějaké jejich vlivy. Budeme pokračovat jako heavy metalová skupina, ale někdy můžeme zachutnat i progresivně.
No a musím jmenovat i thrash/speedové kapely jako Anthrax, Testament, Megadeth, a podobně, to jsou velice inspirativní kapely. Mám rád jejich heavy kytary, náladu a sílu, jakou mají ve svých skladbách. Věřím, že v budoucnu se i jejich vliv může v naší muzice projevit. A zmínit bych měl i skutečnost, že náš klávesák rád přináší některé neoklasicistní a symfonické prvky.
Metalová scéna ve Finsku je velice silná. Je to pro začínající kapelu hodně obtížné ve vaší zemi prorazit?
Jo, to je. Je zde spousta úžasných muzikantů a hromada opravdu dobrých kapel. Není v současné době mnoho příležitostí k hraní, alespoň ne pro heavy metalové kapely a je vemi těžké se dostat do rádií. Musíš být opravdu dobrý, soustředit se na to, co děláš a tvrdě makat. Ale máme rádi to, co děláme, bez toho by cokoliv dělat bylo zbytečné.
Děkuji za rozhovor ;-).
Já děkuju všem, kteří si tenhle rozhovor přečetli a pokud se vám líbí naše skladby a zajímá vás, co se bude dít v příběhu Šíleného kloboučníka, navštivte prosím naše stránky a Facebook a podělte se o svoje dojmy se svými přáteli.
|
