Před dvěma lety jsem „Weather Systems“ pasoval na jedno z nejlepších alb roku 2012. Za tímto hodnocením si zcela stojím, protože Anathema na něm dosáhla svého druhého vrcholu (za ten první můžeme považovat doommetalový monolit „The Silent Enigma“) a proto ohlášená novinka „Distant Satellites“ měla docela velká očekávání. K tomu do kapely přibyl portugalský multiinstrumentalista Daniel Cardoso, který v poslední době spolupracoval s Anneke van Giersbergen a na svém kontě už má desítky alb. Navíc „Weather Systems“ byla po komerční stránce nejúspěšnější nahrávka v dějinách kapely, když to v oficiální britské hitparádě dotáhla na padesátou příčku.
„Distant Satellites“ tak logicky na „Weather Systems“ navazuje a Anathema je očividně a ušislyšně při chuti. Dalo by se říci, že po letech hledání se výraz kapely konečně ustálil, když mu dominuje atmosférická kytara, klávesové plochy, čistý klavír a vokální přednesy obou hlavních protagonistů, Vincenta Cavanagha a jeho ženského protějšku, Lee Douglas. Samozřejmě v tvorbě současné Anathemy nenajdete, tedy leda kromě místy stísněné atmosféry, žádné odkazy na minulost z dob „The Silent Enigma“. Jedinou možnou spojkou, tedy s velkou dávkou představivosti, by mohla být skladba s názvem „Anathema“, kde se ke slovu dostane zkreslená kytara. Ta jinde spíše tiše preluduje v koutku, než aby se drala do popředí.
Podobně jako u „Weather Systems“ zafungoval i na novince fígl se dvěma po sobě jdoucími skladbami téhož jména, kdy Part 1 je trošičku odvázanější a hlavní slovo v něm má Cavanagh, zatímco dvojka je spíše niterní záležitostí a hlavní vokál v ní přebírá Lee Douglas. Tentokrát k „The Lost Song Part 1 a 2“ přibyla i trojka a všechny tři skladby tvoří pomyslný vrchol kolekce.
K nim ještě můžeme zařadit atmosférickou a křehkou „Ariel“ a titulní osmiminutovou „Distant Satellites“, kde vás sice na začátku trochu odradí automatický bubínek, ale to je jen drobný detail na kráse.
Vždycky jsem na Anathemě obdivoval její ochotu experimentovat, nebát se jít do věcí, kam jejich kolegové nikdy nedokoukli. Teď se jen trochu bojím, aby po úspěchu „Weather Systems“ neustrnuli na místě, protože „Distant Satellites“ je skutečně věrné pokračování. Uvidíme, co přinesou věci příští.
Oproti předchozí desce tentokráte půl bodíku uberu. Aktuálně totiž Anathema nepřišla s tak úžasnou skladbou, jakou byla „Untouchable Part 1“. Ale co, jiné kapely takovouhle věc nevypotí ani za celou kariéru. To je známka toho, že z Anathemy se už stali velcí muzikanti.
|
