Jsou alba, která by neměla být opomíjena, třebaže od jejich vydání uplynul již nějaký ten týden. Druhý zářez finských melodiků do takové pamětihodné sekce bezesporu patří. Vyšel na sklonku minulého roku a power metalovou oblohu rozsvítil jako úžasný silvestrovský ohňostroj.
Ještě před vydáním desky na sebe poutaly pozornost nervózně hrané šachy na vokální pozici. Po debutu "Upon Haunted Battlefields" se odporoučel Markku Kuikka, kterého nahradil mimořádně talentovaný italský pěvec Michele Luppi. I ten ale u kapely vydržel pouhé dvě sezony, aby nakonec zakotvil u krajanů Secret Sphere. Aktuálně mikrofonu vládne Andi Kravljaca, a doufejme, že u kapely setrvá déle, než je průměrná délka běžného českého manželství. Na albu „Anteinferno“ mu to totiž zpívá jedna radost!
Tak, jako se hlas Markku Kuikky hodil k celkově progresivnějšímu vyznění debutu, stejně ideálně sedne Andiho hrdlo k novým kompozicím. Čistější vokální zabarvení ovlivnilo celý autorský rukopis. Skladby jsou přístupnější s mnohdy jasně čitelnou hitovou ambicí („Heart Of The Lion“ a „For The Rose To The Grave“). Pro videoklip posloužil třetí track "Overboard". Nejpřekvapivější (s ohledem na první desku) je ovšem vyloupnutí tří čistokrevných a hlavně skvostných speed metalových petelic, které svým mixem rychlosti a nádherných melodií doslova berou dech a jako celek představují vrchol nahrávky. Jsou rozesety s jemnou dramaturgickou precizností v úvodu ("Planet X"), středu ("Victor") a závěru alba ("Path"), jehož dynamiku tak udržují ve správných otáčkách. Nutno dodat, že tato Svatá trojice zároveň zvedá finální hodnocení o jeden celý bod.
Napneme-li však mucholapku na skladatelské mušky, přece jen se nám na ní nalepí menší chytlavost vokálních linek (refrén „Far From Home“ a „Riders Of The Shires“) a s tím úzce spojená rozvleklost písní (týká se především titulní desetiminutovky). Většinu hudby je ale potěšení poslouchat, což podtrhuje (dnes už povinná) kvalitní zvuková produkce, která dovolí plně vychutnat mimořádnou instrumentální ekvilibristiku všech členů kapely. Stejně tak ohnivý obal z dílny Kena Kellyho (např. Manowar), jenž bojovým motivem stylizuje lyrický základ alba. Pro power-melodiky tak jde o jasnou a jen těžko zpochybnitelnou volbu.
|
