Jak se zdá, tak Enuff Z´nuff přežili odchod svého nevypočitatelného frontmana Donnieho Vie a jeho roli převzal opět Johnny Monaco, stejně jako v letech 2002 až 2008, kdy původní frontman také trucoval a nechtěl se postavit vedle kapelníka Chipa Z´nuffa ani na pódiu. Navíc tahle kapela slaví v letošním roce třicet let své existence a proto pomyšlení na nějaký rozpad nepřicházelo v úvahu. Přestože z klasické sestavy zbyl v Enuff Z´nuff dnes právě už jen Chip Z´nuff, když bubeník Vikki Foxx po slibně rozjeté kariéře u Vince Neila (Mötley Crüe) skončil v propadlišti dějin a kytarista Derek Frigo zase díky své silné náklonnosti k omamným látkám pod drnem, zdá se, že tahle kapela přerostlých hipíků z Illinois ještě neřekla své poslední slovo.
Oslavit třicet let působnosti na scéně albem coververzí mi nepřijde zase tak úplně nejšťastnější řešení, ale budiž… Ono v podstatě „Covered In Gold“ svým výběrem skladeb vzbuzuje přece jen trochu zvědavosti. Je totiž trochu jiný, než si většina kapel na svá coverová alba vybere. Samozřejmě, Enuff Z´nuff nikdy nebyli klasický hair metal ve stylu Poison, vždy do svých vlivů absorbovali i něco psychedelie šedesátých let a písničkářství Beatles. Proto coververze beatlesácké „Run To Your Life“ rozhodně není tou překvapující položkou, stejně jako „Jealous Guy“ ze sólového repertoáru Johna Lennona.
Nepřekvapí ani výborná „Everything Works If You Let It“, málo známá skladba, kterou mají na svědomí legendární Cheap Trick. Té se Enuff Z´Nuff zhostili se ctí, stejně jako „Stone Gold Crazy“ od Queen, kterou tahle trojice pěkně přiostřila. Dobře dopadla i „Yankee Rose“ od Davida Lee Rotha, kam ovšem Monaco nedostal ten známý Rothův feeling.
Teď k těm překvapením. Rozhodně mezi ně patří „All Apologies“ od Nirvany. Jestliže v případě „Yankee Rose“ Monaco na Rotha nestačil, tady nakřáplý Cobainův hlas trefil takřka dokonale. To se nedá říci o „She Sells Sanctuary“ klasiky z osmdesátých let, původně v podání The Cult, kde zůstal pohřben zvonivý kytarový úvod a úplně se ztratil ten astburyovsko-morrisonovský esprit. Překvapí i „White Doves Cry“, která má na svědomí Prince a jenž zpočátku zní hóóódně chaoticky, ale posléze se vyvine ve velice slušnou verzi.
Je mi sympatické, že Enuff Z´nuff nevsadili jen na osvědčené hity, jako to v případě obdobných desek bývá. Když Beatles, tak rozhodně ne největší hit. Když Cheap Trick, tak žádné „Surrender“, „Dream Police“ nebo „The Flame“. „Covered In Gold“ je jedno z alb svého druhu, které jakž takž dává smysl.
|
