Jen co tahle birminghamská pětice dokončila turné k albu „Stained Class“, vrhla se ihned na nový materiál. Hvězda Judas Priest stále stoupala a kapela i vydavatelská firma se rozhodla kout železo dokud bylo žhavé. Proto koncem léta 1978 vstoupili Judas Priest znovu do studia, aby pořídili nový materiál, jenž měl jejich pověst nové britské senzace jen potvrdit. Rob Halford se navíc rozhodl pořádně přiostřit image a nasoukal se do kožených obleků, aby vytvořil novou metalovou módu ve stylu sado-maso salónů.
V podzemních garážích a sklepech to vřelo. Začala vznikat řada nových kapel jako Iron Maiden, Saxon, Diamond Head, Samson, Angel Witch nebo Tygers Of Pan Tang, pro které Judas Priest byli předobrazem, a které se už srocovaly do hnutí, které o nějaký ten pátek později vstoupilo do povědomí jako Nová vlna britského heavy metalu. Všechno bylo tehdy svěží a vzrušující. A metal bylo zapotřebí přiblížit masám. To věděli i Judas Priest, a proto jejich „Killing Machine“ obsahuje oproti „Sin After Sin“ a „Stained Class“ kratší a údernější songy, které kladou velký důraz na melodii a zapamatovatelnost. Tytam je epičnost skladeb „Victim Of Changes“ nebo „Beyond The Realms Of Death“. Vše je jednodušší, čistší a ještě ostřejší.
Přestože otvírák „Delivering The Goods“ není tak ostrý, jako byl na minulé desce „Exciter“, zvukově se ovšem Judas Priest posunuli k ještě větší tvrdosti, což bylo v rozporu s tehdejším trendem, kdy ještě sice dozníval punk, ale světem vládlo AOR. Do „Delivering The Goods“ kapela vkládala velké naděje, ovšem nakonec se z ní hit nestal, a do širšího povědomí vstoupila až v roce 1993, kdy ji přehráli tehdejší hvězdy první velikosti Skid Row. Ovšem druhá skladba „Rock Forever“ už letěla hitparádami nahoru a nakonec se z ní, se čtrnáctou pozicí v oficiálním anglickém žebříčku, stal nejúspěšnější singl Judas Priest za celá sedmdesátá léta. Podobně si vedl i druhý singl „Evening Star“, což je zpěvná věcička se skoro až popovým refrénem. Ovšem tím nejstěžejnějším kouskem celé desky bezpochyby je „Hell Bent For Leather“ (tak se v Americe jmenovala celá deska). Tahle Tiptonova skladba si bere inspiraci u slavné „Born To Be Wild“ od Steppenwolf a stejně jako ona se stala jakousi motorkářskou hymnou. To podpořil ještě sám Halford, když při živých vystoupeních přijížděl právě na začátku téhle skladby na pódium na harleji.
Úchvatný začátek pak korunuje „Take On The World“, což je zase skladba s výjimečně silným refrénem, kde Halford opět předvádí, jak široký pěvecký rejstřík má. Ovšem jak už to tak bývá, kapela neudrží po celou stopáž desky takto vysoko nastavenou laťku a společně s „Burnin´ Up“, titulní „Killing Machine“ a „Running Wild“ jde kvalita trochu dolů. I když posledně zmíněná se snaží dosáhnout podobného drajvu jako „Hell Bent For Leather“, je přece jen trochu unavenější. K velkému výkonu se pak Judas Priest vybičují s příchodem balady „Before The Dawn“, kde Halford až nečekaně procítěně deklamuje. Naneštěstí je tento čarokrásný kousek na dlouhá léta poslední balada v repertoáru kapely a už nikdy poté se k takové kvalitě pomalých skladeb Judas Priest nikdy nepřiblížili. Album pak uzavírá „Evil Fantasies“, což je střednětempá věc sázející na riffy obou kytaristů a Halfordův jedovatý projev.
„Killing Machine“, kterou opět ozdobilo zlato na obou stranách Atlantiku, je ze současného pohledu logický můstek mezi sedmdesátými lety a věcmi budoucími, kdy jméno Judas Priest mělo kralovat metalovému nebi. Spojován s nimi ale už v budoucnu nebude bubeník Les Binks. Ten si po úspěšném turné, ze kterého vznikl proslulý živák „Unleashed In The East“ (takové jidášovské „Made In Japan“), sbalil paličky a přenechal místo svému následovníkovi…
|
