Jakékoli nové album Exodus je vždy událostí, páč se dá automaticky očekávat výjimečně příjemná žánrová masáž. Minulou fošnu jsem ale nepřijal s tomu odpovídajícím nadšením. Vadila mi schematičnost materiálu a také přepálená stopáž. Novinka je na tom lépe. Skladby mají o něco vyšší sugestivní účinek a hrací doba přesahuje hodinu jen o dvě minuty, nikoli o čtrnáct (pořád je to ale zbytečně moc). Na opravdu výjimečnou událost desku ovšem upgradují jiné okolnosti. Je to návrat legendárního zpěváka Zetro Souzy a také neskutečně zabijácký sound!
Producent Andy Sneap odvedl mistrovskou práci a je v podstatě dalším regulérním členem kapely. Basa a kytary jsou masivnější než deset řeznictví dohromady. Obzvlášť si ale vychutnávám zvuk bicích. Tom Hunting do toho mydlí jako posedlej. Každé švihnutí do baterie se odráží v démonických tělních vibracích. Kopákový kmitočet bezpečně provrní každým pórem a buňkou. Ovšem pozor, k tomu se váže jedno důležité upozornění: abyste to všechno náležitě ocenili, je absolutní nezbytností otočení volume co nejvíce doprava. Vaši sousedi musí tohle album nenávidět!
Patřičně hlasitý level si ostatně zaslouží i Steve Souza. Ten když začně štěkat, tak se v Pekle začnou řadit všichni čerti. Když je pak vokální linka nafrázovaná strhujícím způsobem, jako třeba ve skladbách „Blood In Blood Out“ nebo „Numb“, jsou návaly obdivu tak silné, že máte chuť vytetovat si logo kapely rovnou na čelo. Může nám sice být líto bývalého zpěváka Roba Dukese, se kterým pravděpodobně pánové z Exodus poněkud vyjebali. Co se dá dělat, faktem zůstává, že Souza je specificky a kvalitativně nenahraditelný a tradiční fanoušek chce slyšet právě jeho.
Těméř vše má na svědomí Gary Holt, jenž ještě navíc spolupracuje se Slayer, což z něj ve výsledku činí jednu z nejvlivnějších osobností celé současné scény a na místě je hluboce uctivé pokleknutí (zvlášť od nás, kteří na nic hrát neumíme). Gary tentokrát o něco zeštíhlil strukturu skladeb (žádná naštěstí nepřesáhne délku sedmi minut) a k tomu je dokázal naplnit poutavějším obsahem, než tomu bylo na albu minulém. Neznamená to ale neurvalou jízdu od začátku do konce, autorova zkušenost vnáší do tónů vždy trochu uklidnění. Někdy snad až moc a dovolím si tvrdit, že ten správný zážitek nastává právě při rychlé až drtivé rytmice.
Dva kousky („Body Harvest“ a „Honor Killings“) složil druhý kytarista Lee Altus a nevedl si špatně. I když u prvně zmíněného přece jenom zamrzí nudné vyštěkávání názvu skladby. Ani u Garyho kompozic se ale nevyhneme určitým negativům. Je to občasná podobnost aktuálních riffů s těmi předešlými, nebo (opět) postupná splývavost materiálu. První čtyři songy jsou strhující (včetně parádního intra, jež obsahuje první skladba), pak se ale zvolní, pocity se malinko rozmělní a ačkoli se v závěru alba opět laťka zvedne, ztracený dech už se zcela nahodit nepodaří.
Pro statistiky dodáváme, že limitovaná edice obsahuje cover od Angel Witch „Angel Of Death“, japonská verze zase song „Protect Not Dissect“. Na albu hostuje Kirk Hammet z Metallicy (sólo v „Salt The Wounds“) a Chuck Billy z Testament („BTK“). Jde ale pouze o přátelské gesto (a samozřejmě marketingový tah, ale proti tomu nic), neznamená to, že by Holt a spol. snad na něco nestačili. Naopak, Exodus opět potvrdili svůj vysoký standard. Stejně bych ale příště prosil ještě větší nářez a ještě střídmější stopáž.
|
