Mirka Spilku jsem poprvé viděl v akci asi před jedenácti lety v Pardubicích, kde tehdy jeho Calibos byli jedním z předskokanů pro Blind Guardian. Netušíc, co se v tomhle křiklounovi skrývá, jsem si užíval nejen jeho bavičské schopnosti (na břišního vetřelce se nedá zapomenout :-) ), ale i jeho charakteristický hlas, dokonale pasující ke klasickému heavíku. Výsledkem tehdejšího setkání bylo nejen umístění kompletní dostupné diskografie Calibos do mého hudebního herbáře, ale i zařazení Mirka Spilky do kategorie „nepouštět ze zřetele“ :-). A bylo zajímavé sledovat, jak se Mirek musí znovu a znovu pouštět do restartu své kapely. Posledním výsledkem tohoto Mirkova úsilí je nedávno vydané album kapely Perseus „Říše vlků“. S Mirkem jsme se sice od té doby osobně nepotkali, ale díky moderním technologiím, kterými může člověk nakouknout kdekomu téměř až do kuchyně, považuji frontmana kapely Perseus za obyčejného, srdečného, chytrého a otevřeného chlapíka, kterého optimismus a víra v to, že spoustu věci (a nebavíme se jen o muzice) kolem nás by šlo udělat daleko lépe, snad nikdy neopouští. Zkuste, zda z následujících řádků získáte ten samý pocit.
Ahoj Mirku, rozhovor s tebou nemůžu začít jinak, než zeptat se Tě na to, pokolikáté ve své kariéře můžeš říct, že některá Tvoje kapela vydává svoje debutové album? Je pro Tebe přerod z Callibos M.S. na Persea a ten letošní „debut“ v něčem nový a jak se vaši příznivci a pořadatelé reagují na to, že stále je to Mirek Spilka, ale zase s novým jménem? A z čeho Ty pořád bereš sílu na opakované budování jména nové kapely?
Ahoj. No tak ve Skramasaxu mě asi před třiceti léty vyhodili a následně natočili desku sami beze mě. Tam sice jsou mé písničky, nápady i texty, ale bohužel téměř bez mého jména. Tedy tuhle desku nemohu považovat za svou. :-). Potom jsem vyrobil Calibos a tam už to bylo jiné. Byli jsme dvacet let dobrá parta a vydali spousty cédéček. Později jsme si přestali rozumět a pokračoval jsem v kapele Callibos M.S. To už se dostáváme k cd „Nosferatu“. To mě bavilo hodně. Bylo potřeba udělat dobrou desku. Přece jen nám šlo o to jít hudebně nahoru a ne naopak. Myslím, že se podařilo. A to už jsme u naší staronové skupiny Perseus. Pouze jsme se přejmenovali a natočili to nejnovější „Říše vlků“. Musím se přiznat, že po celý hudební život jsem měl z každého cd v danou dobu strašnou radost. Jak jinak.
Podle mého největší výhodou Persea je skutečnost, že Tvoje muzika je vcelku jasně rozpoznatelná, ať jí hraješ pod jakýmkoliv jménem. Co máš na klasickém heavy metalu nejradši, co Tě na něm přitahuje a neměl jsi někdy chuť vyzkoušet i jiné hudební styly?
Rozpoznatelná je možná pro můj, prý, charakteristický hlas a taky proto, že se podílím na aranžích a textuji téměř všechny písničky. Nikdy jsem neuměl rozpoznávat hudební styly a tak je plácám pravděpodobně dohromady. Pěkně je promíchám a potom vychází snad poměrně členitá muzika, která má více pasáží. Vůbec netrvám na tom, aby jednotlivé pasáže byly v jednom stylu. To mě na tom baví. :-) Jinak poslouchám téměř každou tvrdší muziku, která má srdce a má co říci. Do toho spadají snad všechny lepší heavy metalové kapely. :-)
Jsi aktivním zpěvákem víc než čtvrt století, v čem se za tuhle dobu podle Tebe nejvíc změnila hudební scéna, je něco, po čem se Ti stýská z doby Tvých začátků, co už se dneska asi opakovat nebude a naopak, je v muzice něco, o čem si dneska říkáš, že je strašně fajn, že už Tě to potkat nemůže?
Tehdy bylo na okrese jen pár kapel, protože se musely dělat přehrávky. Sice to bylo hodně biflování, ale za to tu nebyla konkurence. Tehdy hráli pouze lidi, co pro to udělali fakt všechno. My jsme tomu podřídili větší část svého života a financí. Sehnat kvalitní aparát bylo téměř nemožné, ale uměli jsme si pomoci, jen abychom se dostali před lidi a mohli je bavit. Chodilo na nás tisíce lidí každý týden dvakrát. Ale stejně bych se nerad vracel zpět a doufám, že se to nestane. Dnes je sice hodně kapel, konkurence je veliká, ale o to větší radost uspět. Jen jedna věc se nezměnila a asi ani nezmění. Tou věcí je bezmocná bezmocnost dostat se mezi mainstreamové kapely a hudebníky. Takže když to shrnem - vše při starém. :-)
Oproti sestavě, která nahrávala album „Nosferatu“ pod hlavičkou Callibos M.S., nastaly u Persea změny na postech kytaristů. Můžeš tedy představit vaší aktuální sestavu a v čem je podle Tebe největší přínos nových členů kapely?
Z Calibos semnou tehdy odešel Robert Bob Vémola. Ten je semnou už asi dvacet let a já jsem za to moc rád. Skvělý kamarád i bubeník. Lukáš Insun Vymětal k nám přišel jako poslední v Callibos M.S. a taky zůstal dodnes. U něho kromě kamarádství si vážím toho, že je skvělý skladatel. Konec konců doporučuji si najít na You Tube písničky od skupiny Lingam. To je jeho práce. Pro Perseus už složil dvě písničky, „Plameny“ a „S páskou na očích“. Obě považuji za velmi zdařilé. Jeho basa nám muziku nejen tvrdí, ale vyhrávkami i velmi obohacuje. No a jsme u kytaristů. Petr Kitaš odešel pro pracovní vytíženost a Stanislav Basker Krejčí zaparkoval nakonec v Anglii. Místo nich přišli dva skvělí muzikanti Radovan Bečák a Honza Krmela. Z mého hlediska je zajímavé, že oba hrají odlišným kytarovým stylem, což nám do budoucna dává veliké možnosti k rozmanitosti v našich písničkách. Ve skládání nejsou taky pozadu. Honzovy „Krkavčí věže“ a Radovanův „Perseus“ jsou skvosty na našem cd „Říše vlků“. :-)
Pojďme si tedy představit vaší albovou novinku „Říše vlků“. Jak dlouho jste na ní pracovali, jak moc jsi s ní s odstupem času spokojený, co ohlasy na desku? Pouštíš si tuhle desku doma, nebo máš ten klasický ponahrávací komplex, že jsi svojí desky tak přesycen, že si jí doma nepustíš?
Právě kvůli výměně kytaristů se nám vydání pozdrželo asi o rok, ale nakonec jsem rád. Před rokem by vypadala jinak a to by se mi nelíbilo protože se mi to líbí tak, jak to je teď :-). Ohlasy na „Říši vlků“ jsou asi nejlepší, co kdy byly na céda předešlá. Jak u odborníků, tak i u našich fanoušků. Můžu jí poslouchat pořád. Zatím mi nevadí.
Do skládání muziky se aktivně zapojili i tví kolegové z kapely, a zjevně máte velmi podobné hudební cítění, deska drží velice pěkně pohromadě. Bude tímhle způsobem probíhat vaše tvorba i nadále, dá se očekávat, že příští deska bude z hlediska autorství stejně pestrá? Když budeme předpokládat, že v Perseovi se vám vyhnou problémy se změnou názvu či se změnou sestavy a vše půjde optimálně, jakou dobu považuješ za ideální na vydání další desky? A co nápady na nové písně, už se v tomhle směru u Persea něco děje?
Hlavně doufám, že spolu vydržíme co nejdéle. Každopádně skončila éra jednoho skladatele. Kluci jsou dobří ve skládání a tak to vypadá, že se o písničky podělíme. O to by také příští cd mohlo vyjít dříve. Ale zatím o tom nepřemýšlíme, i když něco materiálu už máme.
Na „Říši vlků“ se mi líbily texty, zejména ty, kde se věnuješ historickým tématům. Jak blízko máš k historii, je nějaké téma nebo období, kterému by ses ještě chtěl pověnovat? Neměl jsi někdy chuť napsat koncepční album, týkající se nějaké konkrétní ať už skutečné či vybájené historické události či období? A jak blízko máš k řeckým pověstem, ze kterých čerpáš nejen název kapely, ale i náměty k písním?
V dětství a v mládí jsem hodně moc četl. To se asi nejvíce podepsalo na mé náklonnosti k historii. Jinak nejsem nijak zaměřený na nějaké zvláštní téma. Koncepční album by mě možná i bavilo, ale mám obavy, že lidi by od nás jedno téma nepobrali. Zvláště když se dnes tendenčně překrucuje historie, jak se komu hodí. No a dělat vystoupení tématicky zaměřené jako třeba muzikál, to by se v Olomouci nechytlo. Snad jedině že by to udělal někdo, kdo přemýšlí politicky tak nějak správněji než já. Hi hi hi hi.
Desku jsi nahrával ve studiu u svého syna Davida. Jak jsi spokojen s výsledným zvukem alba a jak vlastně probíhá taková rodinná spolupráce, je to víc o profesionalitě nebo osobních vztazích, kdo je v případě vaší vzájemné spolupráce šéf?
S Davidem je to o profesionální snaze o co nejlepší výsledek. Točili jsme to několik měsíců. Hlavně kvůli masteru. Davidovi se to pořád nelíbilo a nakonec nahnal kytaristy znovu do studia nahrát doprovody na jiný aparát. Potom už to šlo rychle. Je pravda, že měl zájem udělat tatínkovi co nejlepší zvuk. Což se podle mého názoru povedlo. Nakonec má za sebou téměř tisíc nahrávek pro kapely z celé ČR a všichni jsou spokojení. My taky. Co se týče zpěvu, tak to jsem se mu velice rád svěřil do péče. Myslím, že jsem udělal dobře. Je mladší a má modernější náhled na současné hudební trendy a zvuk.
Hodně tajemně působí i obal alba, co pro Tebe symbolizuje? Předpokládám, že když tolik pozornosti věnuješ i grafické stránce desky, že jsi zastáncem klasiky, tedy toho moci si vychutnat komplexní dílo, včetně obálky, a že nebudeš zastáncem teorie, že LP, potažmo CD je už mrtvý nosič?
Nad obalem jsme přemýšleli všichni ve snaze dodat lidem kompaktní dílo. Nakonec to vyřešil kytarista Radovan Bečák, který sehnal v Brazílii člověka, co se tím profesionálně zabývá. Stálo to sice pár dolarů, ale s výsledkem jsme byli spokojeni. Obal symbolizuje jednotlivé písničky. Stačí vnímat texty a hledat podobenství. Někdy i skrytá. CD není mrtvý nosič, pokud je do něj zaznamenán život a myšlenka. :-)
Jak jsou na tom Perseus s koncertováním? Nechystáte třeba nějakou speciální akci nebo tour v souvislosti s vydáním desky? Bude vás možnost vidět v dohledné době v rámci České republiky, ať už v rámci tour nebo příští rok na festivalech? A jak to má Mirek Spilka jako hudební příznivec, najdeš čas a náladu zajít sem tam na nějaký koncert konkurence načerpat inspiraci?
Všiml jsem si, že vnucovat se na festivaly nemá pražádný smysl. Moc dobře chápu, že pořadatel si pozve buď koho chce, anebo toho, kdo se mu líbí. Tedy naše strategie je dělat co nejlépe svojí práci a prezentovat ji na internetu a kde jen se dá. Pokud budeme tak dobří, abychom si to zasloužili, potom nás pořadatel pozve sám a i zaplatí. Mimochodem, nejsme drahá kapela. Bereme 11 000,-Kč a 6,-Kč kilometr. To jsou dnes dražší i skoro všechny revivaly. :-). Na šňůru se nechystáme. Dnes nechodí na kapely, které nejsou provařené, tolik lidí aby se to vyplatilo. Sám se moc na koncerty nedostanu. Se ti přiznám:-)… jsem osvč a tak na to nemám. Přeci jen mám rodinu. Naštěstí mám You Tube. :-)
Vím, že jsi člověk, který docela zaujatě sleduje politiku a vyjadřuje se k dění ve svém okolí. Kdybys měl tu moc, co myslíš, že by se v téhle republice dalo změnit pro to, aby měly kapely život o něco jednodušší?
Stačilo by, kdyby radnice podporovala své kapely a kulturu v regionu vůbec. Jako že by regionální rádia hrála regionální kapely. Taky že by radnice přispěly na zkušebny, činely, struny……třeba v rámci boje proti drogám. Kdo si hraje, nezlobí. Taky by nebyly špatné spravedlivé soutěže, ze kterých by se muzikanti mohli bez jakýchkoli intervencí probojovat až před národ. Tak například si představ, že by byly v regionálních rádiech regionální hitparády, z kterých by postupovaly kapely do hitparády celonárodní. Tak nějak to bylo v USA a mám pocit, že takhle svět objevil to nejlepší, co má. Ale to je asi v říši snů, zatímco my žijeme v „Říši vlků“. Řekni, znáš alespoň nějaké město, kde hrají na městských slavnostech jejich regionální kapely? Jistě nějaká existují, ale ty kapely zase musí přemýšlet politicky tak nějak správně. No to už jsem doufám přehnal. A nakonec ani ta rádia už moc lidí neposlouchá. Jsou tam písničky stejné a dokola 50 let. Jako by sametová ani nebyla. Hi hi hi…
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a ty bys na to přitom hrozně rád odpověděl?
Ne ne. Jsi skvělý v otázkách. Zeptal jsi se na všechno, na co mohu odpovědět. :-) Moc děkuju za rozhovor.
|
