Pokud při finálním hodnocení loňského épíčka „Lion And Tiger“ brazilských Fire Strike vytáhnete jedničku nebo desítku, dám vám v každém případě za pravdu. Tenhle dosavadní vrchol tvorby kapely, která se před deseti lety narodila se jménem Hole Of Hell, aby se po přebudování sestavy v roce následujícím rozhodla pro současný název, je totiž zcela poplatný tomu, zda vám voní autentické výlety do osmdesátek. Fire Strike v nich totiž zcela uvízli – svým projevem, zvukem, vizáží, živelností i určitou hudební naivitou.
Byť jsem příznivcem tohoto období, Fire Strike na mě působí trochu jako karikatura. Vezmu-li to postupně, bod číslo jedna v této vizi představuje jalová, nenápaditá a stereotypní rytmika. Je fakt, že pro udržení „pumpařského“ rytmu je naprosto dostačující, proč tedy vymýšlet nějaké složitosti a třeba potěší fakt, že v takové „Night Fever“ je i ta probrumlávající basa dobře slyšet. Bod číslo dvě – nespoutaná křiklounka Aline Nunes. Jí je nutno přiznat jistou osobitost, je zjevné, že ji oslovil projev Doro Pesch z raných let její kariéry (třeba v tomhle je právě ta karikaturovanost, jako by si holka řekla, Doro tehdy takhle hlasově divočila, musím jít ještě o krůček dál) a je i fakt, že dokáže do písní nacpat kupu energie. Bod třetí (pochopitelně související se všemi ostatními) je pak autorský potenciál kapely. Ten zcela postačuje ke svému účelu – nekomplikovanému paření a vyřvávání pod pódiem, v jednoduchosti by měla být síla.
Řeč nepřišla dosud na kytary. Ano, jsme na vrcholu. Samozřejmě, že i kytary ctí ducha osmdesátek, ale zároveň jsou tím nejlepším (rozuměj na jedné straně solidním, na druhé straně částečně i nápaditým prvkem), co mohou Fire Strike nabídnout.
Beze studu přiznávám, že tuhle nahrávku na mě vypustit před těmi třiceti lety, asi bych si u ní v pohodě zakřepčil a neřešil bych, jestli jde o zjevnou inspiraci Warlockem, Skull Fist, či kýmkoliv z nástupu nové britské vlny, ani zda náhodou není k mání řada lepších a originálnějších kapel. Tohle je dokonalý revival osmdesátých let. Ale jak říkám, se vším všudy. A tak se (s kacířskou myšlenkou, že na jedné straně hrát takhle v dnešní době je víc než utopie, na straně druhé, že takhle dokonalý revival v dnešní době může leckomu tou svéráznou osobitostí zavonět) přidržím hodnocení ryze neutrálního.
|
