Že by byl stav české scény v posledních letech nějak oslnivý, to se tedy rozhodně nedá říct. V podstatě to dokumentuje i vývoj Harleje v uplynulých letech. Když to shrneme, tak od velkého třesku před skoro deseti lety se téhle kapele podařilo přijít jen s jednou opravdu povedenou deskou – „University“. „Máme vlka“ byl skutečný odpad a pokus o reparát v podobě „Teleskopickýho telete“ vyšel jen tak napůl. Ne že by se nad Harlejem v současnosti musela lámat pomyslná hůl, ale prostě už to zdaleka dávno není, co to bejvávalo.
„Na prodej“ tak plně dokumentuje rozpoložení současného Harleje. Je to kapela, která se už dávno vyčerpala, ale sem tam se jí povede udělat nějakou tu dobrou skladbu. Samozřejmě, že se (jako vždycky) jedná o takřka triviální popěvky, hodící se k hulákání u piva nebo k tomu, aby poslední hasiči, co chodí k nám do hospody, neusnuli, když hlídají májku před těma z druhý vesnice. Pravda, o tom sice byl Harlej vždycky, ale dneska je už je to spíše otřepané klišé.
A o tom otřepaném, už možná trochu zatuchajícím klišé vlastně je i novinka „Na prodej“. Ten esprit, který měly před lety věci jako „Tramvaj číslo 50“ nebo skutečné hitovky „Z Cuby kiwi“ a „Přirození“, je už dávno pryč a dnes zbyla jen ta tancovačká příchuť, která je sem tam naředěna vážnější věcí typu „Touhy“, což je jeden z vrcholů alba, ale prostě nemá tu sílu, aby táhnul sám celou desku.
Jistě, najde se tu pár skutečně podařených věcí, které Harleji v posledních letech sakra chybí a mezi něž na novince patří výborná „Kulisácká“ nebo „Majdalenka“, ovšem ty tvoří jen protiváhu vyloženě hloupým skladbám jako je otvírák „Začnem hrát“ (proboha, kdo mohl napsat tak neskutečně idiotský text: „zamkněte dcery, nechcem se s tím srát“?), titulní „Na prodej“ nebo hrozná táboráková odrhovačka „Než to s náma půjde ke dnu“.
Harlej je v poslední době kapela, která už nezískává nové fanoušky a desky točí pro ty stávající. Těm se „Na prodej“ pravděpodobně líbit bude. Deska je to jednoduchá, dalo by se říct čím dále jednodušší a její poslech rozhodně nežádá vysoké nároky. Odlepit od úplného dna z „Máme vlka“ se Harleji podařilo, ale že by někdy ještě mohli pošilhávat po metách, kde byli například s počinem „Musíme se pochválit…“, to už je asi utopie.
|
