Tantal je nadějná kapela z Moskvy. Vznikla už v roce 2004 a nyní vydává své (teprve druhé) album, nazvané „Expectancy“. To první z roku 2009 se jmenovalo „The Beginning of the End“ a bylo ještě bez zpěvačky Milany. Už od počátku se Tantal věnovali modernímu pojetí thrash metalu se špetkou progrese, ale právě s příchodem Milany mohli svůj projev více zpestřit. Respektive zjemnit a učinit melodičtějším.
„Expectancy“ je nahrávka plná moderního metalu. Divoké thrashové riffy a řev se snoubí s rockovějšími částmi, kterým dominuje Milana. Víc než thrash metal ale hrají Tantal metalcore se složitější strukturou, která však zůstavá spíše kontraproduktivní. Řev je poměrně tuctový a není nijak výrazný či zajímavý. Milana zpívá pěkně, její projev působí civilně a upřímně, avšak opět to není žádná extraliga. Chvílemi mi dost připomíná zpěvačku z chorvatských Agharti a dokonce i melodika některých refrénů mi připomíná zmíněnou skupinu.
První skladba „Through The Years“ řekne o nové desce vlastně vše. Energický a řízný začátek, který vás rozhýbe a navnadí. Metalcoreový řev doprovází dobře ozvučenou rubanici, která se v refrénu příjemně změní v melodický hit. Riffovat kapela umí velice dobře a zaslechnete tu mnoho kytarových fíglů a vyhrávek. Někdy to vypadá, jako by se ke kapele na chvilku přidal Michael Amott (Arch Enemy). Rovněž sóla jsou umně vyvedena. Jenže jako by Tantal nevěděli, kdy mají skladbu ukončit. Místo nějakého vyústění nebo vyvrcholení se najednou zdá píseň nekonečná. Natáhne se až na sedm a půl minuty. A stejný scénář se opakuje stále dokola. Různé části skladeb jsou samy o sobě dobré, ale dohromady to nefunguje. Zmiňoval jsem se o složitější struktuře, ale ta se projevuje spíš tím, že kytarová sóla přicházejí v různých fázích skladeb a stopáž písní je nepříjemně natahována a pestrost materiálu bohužel není tak velká, aby vás udržela v pozornosti.
Ze zajetého schématu vás vytrhnou až dvě poslední položky na desce. Akustická „In the end pt.2“ je vítaným oživením a po nekonečném střídání hrubého a ženského zpěvu i úlevou. Poslední „V mojich glazach“ pak potěší rodný jazyk kapely.
Tantal ovládají své nástroje velice dobře a nepochybně mají i potenciál. Nicméně na tomto albu se jim příliš nezadařilo. Někdy je méně více a to by si měli Tantal vzít k srdci. Kratší, ale o to intenzivnější materiál by jim slušel. Zatím tedy jen průměrná známka.
|
