„Unheard Prayer“ je druhou deskou ruské Amederie a disponuje nádherným obalem, který sám už navozuje tu správnou atmosféru doom metalu. Mám-li popsat jejich hudbu, zeptal bych se, zda máte rádi Draconian. Pokud ano, pak jste na správné adrese a Amederia vás může potěšit. Jejich podoba se švédskou gothic – doomovou stálicí může až zarazit. Prakticky totožná atmosféra, podobná melodika a celkové směřování.
Úvodní téměř desetiminutová „Who We Are“ vás přenese do světa, kde vládne melancholie a tesknivé melodie. Doom metalové tempo, naštěstí ne tak plazivé, aby unavilo, je přiživováno dobrou kytarovou prací a kvalitním zvukem, který dává vyniknout všem aspektům hudby Amederie. „Loneliness In Heaven“ už deset minut přesáhne a pokračuje v útoku na vaše emoce. Zní to hezky, kdo má rád gothic – doom metal bude chrochtat blahem, ale pořád je tu jako stín Draconian. Srší takřka z každé noty a rovněž propojení obou hlasů je vlastně na stejné úrovni. Střídají se dle očekávání mužský growl v podání Damira a dívčí čistý zpěv Gulnaz Bagirovové. Oba jsou dobře sladěni a doplňují se takřka perfektně. Damir zní skutečně drsně a přitom srozumitelně, rozhodně povedený výkon. Ani zpěvačka Gulnaz se nedává zahanbit, její hlas je mi příjemný a i když v některých momentech připomíná Lisu (ano z Draconian, jak jinak), zpívá přeci jen maličko výše.
Příjemně překvapí „The Dance Of The Two Swans“, zpočátku jen klavírní balada, ve které oba zpěváci dokáží uvěřitelně předvést emoce a krásně spolupracují. Damir zde zpívá čistě a jeho barva hlasu zní poměrně netradičně. Píseň má krásnou melodii a teprve v jejím závěru se přidají i decentní kytary a bicí. I když je to balada, paradoxně je příjemným osvěžením v jinak hutném doom metalu. V tom pokračuje i následující „Forbidden Love“, která je ve slokách velice pomalá, ale refrén rytmika pořádně nakopne do vyšších otáček a rovněž Gulnaz zde předvádí to nejlepší, co umí. Právě díky tomu považuji tuhle skladbu jako jednu z nejlepších na desce. „Angel’s Fall“ se postupně rozvíjí a mění, v závěru je čím dál intenzivnější a drtivější. „Together“, nejdelší věc na desce (rovných jedenáct minut), je klasickou žánrovou věcí, která je jen - jak typické pro tuto desku - dobře zahraná a zazpívaná.
A to se dá bohužel i bohudík říci o celém „Unheard Prayer“. Bohužel – protože se nejedná o nic osobitého, chybí více rozmanitosti a z každého rohu se tu na vás dívají Draconian. Bohudík – protože mám tento žánr a Draconian rád, „The Dance Of The Two Swans“ je kouzelná a album má hezké melodie a je nahráno s láskou k této hudbě.
Po technické stránce nemám, co vytknout, Amederia prostě umí. Je to dobrá deska, ale k vyššímu hodnocení schází více svébytnosti. Rozhodně však poslech doporučuji, protože hudby v tomto žánru moc nevychází a tohle se povedlo.
|
