Tuzemští Alkehol vydávají svá studiová alba s železnou pravidelností. Svým fanouškům na konci loňského roku nachystali již patnáctou řadovou desku, kterou (velmi nevkusně) nazvali „R.U.M.“ Naštěstí je název jen jedním z mála nedostatků, které bych desce vysloveně vytkl.
Kapela má u mě jedno nesporné plus, díky kterému jí rád odpouštím mnohé nedostatky, za které bych ostatní interprety nemilosrdně káral. Alkehol si zkrátka na nic si nehrají. Pivní pardálové žijí ve svém vlastním světě plném alkoholu, pohody, zábavy a tento optimistický pohled na svých deskách s úspěchem předávají i svým fanouškům. Někdy více zdařile („Planeta vopic“, „Už se to smaží a peče“, „Johoho“) a někdy méně („100 %“, „Dvanáctka“). Na každém jejich albu se však nachází nespočet skladeb, které se dají považovat za hity a koncertní tutovky.
Mnozí kritizují laciné texty a kompoziční nevyzrálost. S tím víceméně souhlasím. Od alba „Johoho“ se kapela točí v začarovaném kruhu a člověk neznalý by jen těžko poznal, které album právě poslouchá. Předchozí alba byla vždy poměrně odlišná. Každé z nich žilo vlastním životem a ve zvuku byl vždy znatelný jistý vývoj. Tento fakt, že od alba "Johoho" zcela vytratil. Kapela však nemá touhu hrát si na rockovou legendu a natočit megalomanské album, které změní svět a jehož hity se dennodenně budou hrát v rozhlasových stanicích. Tihle maníci si zkrátka jednou za čas zajedou na výlet do studia, kde natočí své nové nápady, popijí několik desítek desítek a výsledek hodí do éteru.
Nové album je tedy ve zkratce zcela tradiční a na první poslech ničím ohromující. Fanoušci si opět mohou „zabékat“ na koncertech várku nových hitů a recenzenti se na něj vrhnou jako vlci na čerstvé maso. Pro mě je však důležité, že se to opět skvěle poslouchá a především první polovina šlape jako dobře namazaný stroj. Nejprve musím pochválit kvalitu zvuku. Lépe nazvučené album v diskografii Alkeholu zatím nenajdete.
Úvodní hitovka „Narozeniny“ obsahuje vše, kvůli čemu kapelu posloucháme. Zpěvný refrén, typické kytarové rify a svižné tempo album skvěle nakopává. Tohle je Alkehol, jak ho máme rádi! V podobném duchu se nese i několik dalších skladeb ("Gravitace“, "Vyprošťovák“, "Poslední pitka vzplála"). Bohužel se však opět setkávám i se skladbami, které s chutí vynechávám, neboť nastolenou kvalitu alba degradují ("Fandíme“, "Zvedni prdel"). Na desce ale najdeme i několik překvapení jako například skladbu "Jesus Chlast“. Tento song je jasnou koncertní tutovkou. Dále musím ocenit skvělý text ke skladbě "Svět patří těm, co se neposerou" (pro mě jedna z nejlepších věcí nového alba), který ve spojení s Herešovým nakřáplým hlasem dostává skvělý rozměr. A v neposladní řadě mě mile překvapila skladba "Skvělej den“, která sice během zpěvných pasáží nenabízí nic nového (zejména refrén je kopírka třetí skladby "Balada o přátelství", ale po jejím spuštění vás čeká jedna z nejmelodičtějších a nejrychlejší věcí, které potěší každého milovníka heavy metalu. Zbytek skladeb se drží v kvalitativním průměru, ale posluchači nabízí pouze recyklaci skladeb předchozích. Tentokrát však ještě mohu přimhouřit oko.
Co říci závěrem? Alkehol novým albem své fanoušky jistě opět potěší. Kritici si opět přepíší názvy skladeb a s klidem mohou vydat své recenze na minulá alba kapely jako aktuální článek. Já mám tuto kapelu rád od svého dětství a moc dobře vím, že život v kapele kluci berou jako zábavu a potěšení. Na svém kontě má kapela i lepší kousky, ale albem „R.U.M.“ (ten název je vážně strašný) si ostudu rozhodně neudělali. Jen by se pro příště mohli hudebně vydat o kousek dál a zavzpomínat na svůj vývoj v letech 1992 až 2010. Poslední tři alba jsou si totiž až přespříliš podobná a to je škoda, protože pestrost předešlých alb mě bavila o poznání více.
|
