Tak UFO se dvěma drobnými pauzami už načali šestačtyřicátou sezónu své existence. To je více než úctyhodné, zvlášť když si uvědomíme, že nejsou jako někteří jejich souputníci a i v tomto vysokém věku vydávají desky s dvou až tříročním odstupem. Sice už od nich (pravděpodobně nadobro) odešel zakládající člen, basista Pete Way, který byl stabilní složkou a tím, kdo to v UFO spolu se zpěvákem Phil Moggem vždycky táhl dál, ale jejich jméno pořád určitou váhu má.
A kapele sil nijak zvlášť neubývá. Samozřejmě, už nikdy nebudou tak inspirující partou jako v sedmdesátých letech, kdy z jejich hitů „Doctor Doctor“, „Shoot Shoot“ nebo „Lights Out“ doslova stříkala energie na všechny strany a tehdejší kytarista Michael Schenker udivoval svět svou ekvilibristickou hrou. Jenže muzikantům už dnes není pětadvacet a Schenker už dávno má jiné starosti než to, aby se jeho ego střetávalo se svojskými názory Phila Mogga. V UFO je ale dnes další kytarový střelec Vinnie Moore, jenž byl před vstupem do kapely uznávaným sólovým umělcem a v období „Hey Stoopid“ členem kapely Alice Coopera.
Je to právě Mooreova kytara, která z novinky „A Conspiracy Of Stars“ vyčnívá nejvíce. Jak se říká, tohle je ten kytarový bigbít. Ovšem, když bigbít, tak ne ten, co mastí obskurní lokální parta s knedlíkem v kapse po hospodách, ale ten léty vyšlechtěné nejvyšší kvality. Je jisté, že UFO mají své nejlepší roky za sebou a dnes už mohou překvapit jen kvalitně zahranou deskou, která bude předvídatelná, ale stále se bude dobře poslouchat. A přesně taková „A Conspiracy Of Stars“ je. Je to starý poctivý hard rock, který se už postupem let trochu vyčerpal, ale stále je dost kvalitní na to, aby mělo smysl jej zvěčňovat na deskách.
Jak jsem už zmínil, základ pochopitelně, jak už to podobných kapel bývá, stojí na kytaře Vinnieho Moorea a vokálním projevu Phila Mogga. Ten je sice už trochu dýchavičný a výšky od něho člověk už čekat nemůže, ale stále je intonačně jistý a nepostrádá ani naléhavost v hlase. Na albu chybí nějaký větší hit, jako byl „Doctor Doctor“, ale svižnější kousky v podobě titulní „The Killing Kind“, „Devis In The Detail“ nebo „Rolling Rolling“ mají potenciál stát se úspěšnými koncertními tutovkami. Rovněž kapela sází, což je oproti minulosti trochu posun, na blues, které si bere inspiraci rovnoměrně u starých bluesmanů, stejně jako u Led Zeppelin.
Proto vznikla i taková skladba jako „Precious Cargo“, která tyto vlivy odkrývá skoro až do morku kostí.
Ne, nevznikla další „Phenomenon“ ani další „Lights Out“. Vznikla prostě další deska UFO, která se sice klasikám vyrovná jen těžko, ale kvalitativně stojí nad jejich rozháraném období „Misdemeanor“ nebo „Ain´t Misbehavin´“ z druhé poloviny osmdesátých let. Novinka je nahrána přesvědčivě, s nadhledem starých bardů, kteří už nechtějí nic komplikovat a jen předkládají to, co umí nejlíp, i když už je to skoro v penzi.
|
