Projekt Wolfpakk, který před šesti lety přivedli k životu Michael Voss a Mike Sweeney se evidentně ujal. Myšlenka jakéhosi „urob si sám“, ve kterém ústřední dvojice napíše převážnou většinu materiálu, k jehož realizaci si pak pozve prakticky ke každému songu jinou partu muzikantů, je zajímavá již sama o sobě, obzvlášť, když tímto způsobem vychází Wolfpakku již třetí deska. Soudě podle těch osobností, které se novinky „Rise To The Animal“ účastní, lze soudit, že zářez na desce Wolfpakk se už dá brát jako prestižní záležitost a věřil bych tomu, že o volná místa může být docela tlačenice. Voss se Sweeneym mají jednak hluboko v morku kostí zalezlou nejen hitovost, ale i hard rockové i metalové kořeny a navíc ještě mají čich na to, komu kterou píseň svěřit, takže v některých momentech si říkáte, že ten který song by klidně zapadl do repertoáru domovské kapely hostujícího zpěváka. Nejpozitivnější zprávou ve srovnání s předchozí deskou „Cry Wolf“ je nejen fakt, že tentokrát se autoři vyhnuli jakémukoliv zakulhání a platí, že co píseň, to velice vydařený kousek, ale i skutečnost, že kluci namíchali dost barevný koktejl na to, aby si příznivec tvrdší muziky vychutnal spoustu chuťových odstínů.
Možná by teď vlastně stačilo napsat seznam, čítající devětadvacet jmen muzikantů, podílejících se na desce a nechat vás zahrát si hru, který z vokálních projevů, kytarových sól, bubenických hrátek, či basového brumlání vás nejvíc chytne za uši a která z melodií a nálad vás nejvíc osloví. Byla by to patrně nikdy nekončící zábava, ale protože „Rise Of The Animals“ je naprosto soudržnou záležitostí a vypichovat jednotlivé výkony je malinko zavádějící (obzvlášť, když Michael Voss se svojí kytarou a Mark Sweeney – a tentokrát i Michael Voss - se svým hlasem jsou víc než důstojnými konkurenty kterémukoliv z hostí), držme se raději celku a jednotlivých skladeb. Ani mezi těmi není snadné vybrat ideálního reprezentanta, síla téhle desky tkví v tom, že je schopna své silné momenty měnit podle aktuální posluchačovy nálady.
Agresivní „Rider Of The Storm“, která až do chvíle uvolnění v refrénu má díky Andimu Derisovi až dýňovský šmak, chytne parádním sólem Jeffa Watsona i divočinou Mika Terrany a jen jí malinko chybí gradace. Řezavá riffová klipovka „Sock It Me“ s Markem Storacem je klasickou hard-rockovou stadionovkou se skandovatelným sborovým sloganem, temnější melodická „Monkey On Your Back“ se syrovou kytarou je asi jedinou věcí na desce, kde jedovatý Vossův zpěv předčí hlas Marka Sweeneyho i „nebezpečného“ Teda Poleye. Tajemná atmosféra, folkový závan (dudy Pablo Allena dělají své), a parádní nadýchaná melodická skluzavka s Joe Lynn Turnerem, to jsou „Highlands“. Excelentní chraplák Ricka Altziho, nemilosrdně zařezávající se pod kůži v masivně těžkopádné „Black Wolf“, vytvoří s oběma principály až neskutečně jiskřivý a alarmující trialog, který skvěle projasní kytarové Vossovo sólo. V „Somewhere Beyond“ se klasická rocková šlapačka za přispění Davida Reeceho zvrhne do happy Gamma-Call refrénu, optimistickou náladu skladby pak rozčísne svým sólem John Norum. I z té nejobyčejnější věci na desce („Running Out Of Time“) dokáže duo M-M za přispění Dona Dokkena udělat příjemné dobrodružství. Těžká atmosféra, syrová hutnost, tahavost a plíživé napětí charakterizují song „Grizzly Man“, který až nečekaně vydařeně chytá v instrumentální pasáži živočišnost a k tomu u mikrofonu vypomáhá Charlie Huhn, dunivá basa Boba Daisleyho je krásně slyšet a klávesy dodávají příjemně napínavý odér. Neučesaná přímočará „High Roller“ se šmrncem rockových kořenů, kde sice žádný z pěvců nevypomáhá, ale docela dobře bych si v ní dokázal představit třeba Matta Sinnera, uzavírá nejhrubší část alba.
Titulní „Rise Of The Animal“ je vyvrcholením celé desky – nejen kvůli excelentnímu Kiskemu (Sweeney s Vossem se rozhodně nenechávají zahanbit), ale i kvůli pohlcujícímu sólu, ve kterém se s kytarami přetlačují Axel Rudi Pell a Martin Rauber a atmosféru s klapkami zahušťuje Chris Ivo, a hlavně kvůli výrazné chytlavosti a náladové rozmanitosti tohoto opusu. Závěrečná „Universe“ se špetkou pompéznosti, sladkými sbory a vysokým ženským zpěvem Michaely Schober už jen nadýchaně ukolébává totálně rozjitřené emoce.
Nedokážu si představit, koho dalšího by Voss se Sweeneym měli pozvat na další desku, aby se posunuli ještě dál. Nedokážu si představit, co lepšího by mohli vymyslet, aby jejich další deska byla ještě silnější. Takže ten půlbodík do dokonalosti je spíš jen pro sichr, protože s „Rise Of The Animal“ kluci předvedli, že překvapit dokážou. Parádní hard-heavy lekce!
|
