„Bylo to jako: Vítej zpátky, kámo. Jsi v pohodě?“ Přesně těmi slovy popisuje tehdejší bubeník Simon Wright návrat Malcolma Younga do kapely. Turné k „Blow Up Your Video“ za něho odehrál jeho synovec Stevie Young a Malcolm se během té doby dal dohromady a zbavil se svého alkoholového návyku, který mu bránil v další práci. Malcolm spolu se svým bratrem Angusem tedy začali znovu skládat věci pro další desku, ale tentokrát pracovali velmi volně, od konce turné uplynul rok a stále nebylo nic hotovo. Brian s Cliffem volno vítali, ovšem mladý bubeník Wright začínal pošilhávat po jiném angažmá. Rok pro něj byla moc dlouhá doba. A proto, když mu Ronnie James Dio nabídl, aby nabubnoval jeho album „Lock Up The Wolves“, bylo to pro něj jako dárek z nebes.
Brzy si dokonce s Diem plácl napevno a už nesl Malcolmovi výpověď. Kapela tedy byla opět bez bubeníka. Návrat Phila Rudda v té době ještě nepřicházel v úvahu, protože Rudd se zcela nezbavil svých starých návyků, takže došlo opět na konkurz. Volba nakonec padla na holohlavého Chrise Sladea (narozen roku 1946), který na hudební scéně působil už od roku 1965, kdy nastoupil do doprovodné kapely Toma Jonese. Z té doby se traduje historka, že Sladea pochválil dokonce sám Elvis Presley a pozval jej na zkoušku. Jenže Slade ji tehdy nestihl a proto si s rock n´rollovým králem nikdy nezahrál. Pro Malcolma to ale bylo vynikající doporučení a netrvalo dlouho a Slade se stal pevnou součástí AC/DC.
Začalo se znovu pracovat. Dokonce s Georgem Youngem na producentském místě, ovšem výslednou nahrávku má na svědomí kanadský producent Bruce Fairbairn (stál za úspěchem „Slippery When Wet“ od Bon Jovi a alby Bryana Adamse), protože George musel z osobních důvodů opustit studio ve Vancouveru. Nakonec, soudě podle výsledku „The Razors Edge“, byl Fairbairn dobrá volba. Dokázal totiž zachytit energii AC/DC a naroubovat ji na soudobý zvuk. Ve světě tehdy letěli Guns n´Roses a před celosvětovým úspěchem stála Metallica a Fairbairn se učil i u nich. Proto „The Razors Edge“ má trochu zmetalizovaný zvuk, neobrací se tolik k bluesovým kořenům a svůj podíl na tom, že album zní opravdu živě má i bubeník Slade, který ke klasickému pochodovacímu rytmu Phila Rudda přidal i několik parádiček, které dělají desku zase o něco pestřejší.
Bratrskému duu Youngových se tentokrát podařilo vymáčknout dva celosvětové hity „Thunderstruck“ a „Moneytalks“, ke kterým kapela natočila nákladné videoklipy, jenž se díky MTV dostaly do denní rotace a hnaly „The Razors Edge“ k platinovým metám. „Thunderstruck“ je vskutku mohutný otvírák, který snese ty nejpřísnější kritéria, kdežto „Moneytalks“ díky svému zpěvnému refrénu trochu pošilhává po popovější stránce, což můžeme přičíst právě spolupráci Fairbairna s Bon Jovi. Deska však nestojí jen na dvou velkých hitech. Naopak, dá se hovořit o tom, že na ní takřka není slabého místa.
Fanoušky rozhodně potěší také rychlopalná „Fire Your Guns“ a další singlovka „Are You Ready“, disponující ohromným sborovým refrénem, určeným pro stadiónovou produkci. Právě mohutné refrény jsou další velkou devizou desky, asi nikdy v historii si na nich AC/DC nedali tak záležet. Proto také skladby typu „Shot Of Love“ nebo „Mistress For Christmas“, které by mohly být považovány za ty průměrnější, vyznívají díky hromovým sborům výborně.
S albem „The Razors Edge“ byli AC/DC v pravý čas na správném místě. Ihned kápli do noty masám, hltajícím MTV a opět se dokázali vyšvihnout mezi světovou extratřídu. To, co započali na „Blow Up Your Video“, kde se odrazili od dna, dotáhli na „The Razors Edge“ do konce. Znovu stáli v zájmu médií, kteří je před pěti lety odepisovali, znovu vyprodávali největší stadióny světa. 17. srpna 1991 vystoupili potřetí v pozici headlinera na festivalu Monsters Of Rock v Donningtonu a pak dokonce dorazili do Moskvy, kde se Michail Gorbačov snažil zachránit sovětské impérium. Na jejich vystoupení v doprovodu Metallicy, Pantery a The Black Crowes tehdy přišlo 1,2 milionu lidí. AC/DC chytli druhý dech.
|
