Soudě podle druhého alba českobudějovických Warhawk, válečná tématika je zjevně přitažlivé téma. I když nutno přiznat, že mezi tímto neradostným námětem a hudbou jihočeských powermetalistů existuje jistý pocitový rozpor. Warhawk totiž na desce „War Of Memories“ sází na optimistickou, melodickou a chytlavě přístupnou tvorbu, stejně tak hlas nové pěnice Simony Reidlové funguje smyslně a přitažlivě a stopy po válečné destrukci či hrubém testosteronu sice jsou k nalezení (především maximálně nakopávající bicí a vokální hostovská výpomoc v excelentním finále alba), ale zdaleka nepatří k hlavním hybatelům děje.
V konečném důsledku tahle diference není zas až tak podstatná, neboť zásluhou povedených melodických nápadů je „War Of Memories“ funkční a stylově snadno vstřebatelnou nahrávkou. Oproti čtyři roky starému debutu jsou Warhawk skladatelsky obratnější, hravější, pestřejší, přístupnější a o ždibec méně syroví, což vyplývá jednak z toho, že do popředí se (občas na úkor kytar) derou košaté klávesy, jednak z projevu Simony, jejíž hlasivky jsou méně uštěkané a o něco více nadýchanější, než jak to měla její předchůdkyně.
Za co u mě Warhawk získali naprosté absolutorium, to je rafinovaná dramaturgie téhle desky, která si – na rozdíl od běžné snahy ohromit v úvodu a pak paběrkovat - schovává to nejlepší na konec. Ulovit příznivce melodického metalu (nemluvě o milovnících divokých kláves a ženského vokálu) se podaří již s úvodním náladově nenápadně sílícím intrem a následným energickým „Black Hawk Down“, a to i přes to, že bych si jej dovolil označit za nejslabší položku alba, neb se jedná o jediné místo, kde mi poměrně křehký a „hodný“ Simonin projev úplně nezapadá do jinak strhujícího víru. Už v následující „The Earth“, startující až diskotékově sladkými klávesami a vybuchující do dynamického kvaltu se ta líbivost obou pólů hudby Warhawk začíná požitkářsky propojovat a na téhle vlně jako podle žánrové učebnice se (s křehkou zastávkou v instrumentální „Between Two Worlds“) prolétne nekomplikovaně nad válečným územím.
To hlavní přijde jednak v nádherně symbiotických kousavých kytarách a staromilských (v sólové pasáži až progresivních) klávesách v dramatickém „Jerichu“ s pohlcující melodickou skluzavkou a šarmantním harmonikově posmutnělým vyvrcholením, a následně v explozivní vypalovačce „Men Of The God“, postavené na emotivní vypjatosti melodického motivu a náladově kontrastní vokální spolupráci s kluky ze Sebastien, jasně dokazující, že v hudbě Warhawk je řezavé agresivity až na půdu.
„War Of Memories“ je deska maximálně zpěvná, melodická, dostatečně pestrá, plná změn, s přitažlivým vokálem a kupou energie. Zmiňoval-li jsem skladatelskou obratnost, některým skladbám by slušela o ždibec větší gradace, moment překvapení či vyklouznutí ze zajetých kolejí, tak jak to Warhawk předvedli v závěrečných dvou položkách. Tady někde se láme chleba pro důležité třetí album. To druhé jasně předvedlo, že žánrově jsou Warhawk velice přesvědčiví. A na to, aby vyklouzli z davu (když už se pohybují v jeho vyšších patrech) by jim právě špetka odlišného koření mohla stačit.
|
