Další hudební trojlístek s kořeny v melodickém power metalu nás zavede do Anglie, Itálie, a jednou se podíváme, podobně jako v předešlých dvou dílech, do Ameriky. Čistokrevným zástupcem zmíněného žánru je však tentokrát pouze kapela At The Dawn, zbylé dvě party své hudební tóny sytí jednak dramaticky dávkovaným symfoničnem a jednak přímočarými heavymetalovými riffy. Ať se nám to neplete, vezmeme to hezky podle abecedy.
AT THE DAWN - Land In Sight
Pochází-li nějaká powermetalová parta z Itálie, je téměř jisté, že nebude nouze o jasně definované a zpravidla patřičně vzletné melodie. Nejinak je tomu v případě kapely At The Dawn, která na svém druhém albu přináší nadstandardně kvalitní porci inkriminovaného žánru. Úvodní skladba „Through A Darkened Sky“ sice malinko klame hudebním tělem, neb do svých tónů vnáší neoklasické trylky, což rozhodně není pointou této fošny. O podobný element už v průběhu poslechu nezavadíme, o příděl jiných melodických pikanterií ovšem nouze nebude. Potěší dynamické kytary se silným klávesovým dopingem (potažmo syntetickým symfoničnem), i ženské hrdlo v podobě hostující Simone Mularoni, která je v tomto ohledu vůbec velmi vytížená a je tak něco jako Fabio Lione v ženském podání. Příjemná chytlavost se váže k většině skladeb (vrcholem je náladotvorná sedmička "The Revenge"), menší problém však můžeme vidět (slyšet) v tom, že si své odjedou v téměř dogmaticky přísném středním rytmu, nějaká čistokrevná rychlovka by přitom vůbec ničemu neuškodila. V poslední třetině alba se tak začnou dostavovat pocity nudy. Víceméně zbytečně vyznívá i závěrečný cover maideňáckého songu "Revelations". O naprosto hrozném obalu nahrávky se raději zmiňovat nebudeme vůbec (tedy kromě této jedno věty).
6,5/10
YouTube ukázka - A Crow With No Wings
DAMNATION ANGELS - The Valiant Fire
Tato britská kapela patří mezi další spolky, které na své pěvecké pozici využívají norského narcise Pelleka. V tomto případě (stejně jako třeba u francouzských Qantice) je to ale dobrá volba, neb komplikovanost hudebních struktur jednoznačně vyžaduje víceoktávové hrdlo. V hudbě Damnation Angels jsou umělecké ambice natolik evidentní, že by je snad vypátrala i detektivní skupina z Případů 1. oddělení. Mohutné symfonické aranžmá by se zase neztratilo v nejdražším hollywoodském spektáklu. Vše přitom zní tak dokonale, až je s podivem, že veškerá orchestrace je toliko prací počítačů a syntetizátoru, nikoli živého orchestru. Menší problém mám ale s tím, že to pokaždé nejde organicky dohromady s metalovým základem. Zní to trochu, jako když na původně striktně metalové songy posléze nalepíte orchestraci (viz Metallica nebo Arakain). Zážitek je sice majestátnější, ale zároveň také poněkud odosobněně a akademicky chladný. Autoři Damnation Angels mají evidentně co sdělit, neumí to však uchopit dostatečně atraktivním způsobem. A tak není nouze o brilantní nápady, které se však časem začnou ubírat nudným směrem, což ještě umocní přepálená stopáž skladeb. Např. čtvrtý song „The Frontiersman“ velmi baví prvních pět minut, pak se ale tento chytlavý vklad téměř rozmělní ve druhé, stejně dlouhé polovině. Podobný problém jsem měl ostatně s debutem „Bringer Of Light“, přesto jsem si na něm našel skladbu, ke které se rád vracím dodnes („I Hope“). A jsem rád, že mohu to samé konstatovat i o dnes hodnoceném díle. Šestá píseň „The Passing“ obsahuje přitažlivé vokální linky a moc hezky se poslouchá, snad proto, že nemá potřebu prezentovat složitost autorských eg, a jako zázrakem je hned o třídu chytlavější. Kéž je takových kousků na příštím albu mnohem víc.
5,5/10
YouTube ukázka - This Is Who We Are
JUDICATOR - At the Expense of Humanity
Při hodnocení třetí desky americké smečky Judicator nechť zbystří pozornost všichni příznivci novějších Iced Earth, aktuálních Noble Beast či raných Blind Guardian. Věřte mi, na tomhle si smlsnete, tohle je hudba pro vás! Pročež vám dost možná nebudou vadit věci, které tolik nesedí mně (neboť nejsem, s výjimkou raných Iced Earth, vyloženým fanouškem žádné z vyjmenovaných kapel). Dokážu si užít několik písní a ocenit jejich jasnou kvalitu, nezvládnu to však, se stále stejným zaujetím, činit více než hodinu (což je případ právě této fošny). Většinu hrací doby se totiž jede ve schematickém, jakkoli celkem atraktivním mustru. Velmi jsem tak přivítal alespoň občasné ozvláštnění ve formě poklidné mezihry „The Rain In The Meadow“, náhulové osmičky „Nemesis/Fratricide“ či ženského hlasu Mercedes Victoriové v položce „Life Support“. Vrcholem je pak závěrečná devítiminutovka „How Long Can You Live Forever?“ s promyšlenou strukturou, včetně vokální a spídové gradace. Ideální průsečík mezi US a evropským heavy/power metalem, to je album "At the Expense of Humanity".
6,5/10
YouTube ukázka - God's Failures
Související články
|
