Todd Rundgren zanechal v rockové historii nesmazatelnou stopu především jako producent. Jako pětadvacetiletý se totiž podepsal pod debut New York Dolls a vzápětí hned pod zásadní album Grand Funk Railroad „We´re An American Band“. V dalších letech si pak vydobyl obrovské uznání, když spolu s Meat Loafem a Jimem Steinmanem dal dohromady slavnou desku „Bat Out Of Hell“ a posléze produkoval nejúspěšnější album Patti Smith „Wave“. Producentské úspěchy Todda Rundgrena jsou mnohem větší, než jeho úspěchy hudební, i tak vydává tento umělec v současné době už své pětadvacáté sólové album. No… klobouk dolů, to už je úctyhodný výkon.
Když mu bylo zmíněných pětadvacet, trávil svůj čas po boku Johnnyho Thunderse a dalších Dolls. O punku sice ještě tehdy nebyla řeč, ale jejich společný život k němu neměl daleko. I tehdejší sólová Rundgrenova tvorba neměla k New York Dolls až tak úplně daleko, i když Todd byl vždy velký experimentátor, takže tam kde Dolls vyřvávali svoje „trash, go pick it up…“, Rundgren to rozvíjel směrem k art rocku a psychedelii. A chuť experimentovat jej neopustila ani v současnosti, po čtyřiceti letech. A to je u šestašedesátiletého chlápka co říct…
„Global“ samozřejmě není klasická rocková deska. Už léta je známa Rundgrenova záliba v elektronice, která se naplno projevila v roce 1993, kdy vydal (pod pseudonymem T.R.-1) electro/rapovou desku „No World Order“, která propadla na celé čáře a proto se Rundgren zase vrátil k rocku na dalším albu „The Individualist“. V posledních letech už je ale tak nějak ukotvený, i když samozřejmě experimentům se nevyhýbá.
„Global“ je proto pop rocková deska, která se hodně ohlíží do osmdesátých let a reflektuje postpunkovou scénu a umělce typu Adam Ant, Lords Of The New Church, Siekiera či Bauhaus. Sem tam Toddova novinka může evokovat i Billyho Idola na jedné straně a Frankie Goes To Hollywood na straně druhé. Pěkný zmatek, co? Ale přece jen jedno pojítko mezi skladbami na „Global“ je, a to je fakt, že v první řadě jde o písničku. Rundgren je samozřejmě obratný skladatel a i když vám styl jeho vyjadřování nemusí být úplně blízký, nakonec stejně uznáte, že je to prostě pan umělec. Dokáže na klasickém diskotékovém rytmu vytvořit výbornou hitovku „Flash And Blood“, do které implantoval kytary ve stylu Steva Stevense (Billy Idol, ex-Vince Neil). Umí udělat zmrzačené elektronické reggae „Holyland“, které ale má nápěv, za který by se nestyděli ani Beach Boys, kdyby jim radili Depeche Mode.
Největší zážitek ale Rundgren ukryl pod název „Blind“. Tato skladba má nejblíže ke klasickému rocku a absolutně věrně z ní na vás dýchne atmosféra špinavých newyorských ulic sedmdesátých let a vy máte pocit, že posloucháte soundtrack k zapomenutému nultému dílu „Rockyho“. Výrazově pak tato skladba čerpá z AOR a blues rocku a stojí tak jako protipól věcem typu „Skyscraper“, což je jasná diskotéka ze třiaosmdesátého, kde si může Rundgren podat ruku s Duran Duran.
„Global“ samozřejmě není žádná zásadní deska. Je to ale slušně zahraná práce věčného experimentátora a inovátora, který, jak už jsem zmínil, patří k zásadním producentům sedmdesátých let. Za poslech tohle album určitě stojí, ovšem na titul desky roku určitě aspirovat nebude.
|
