Tak tohle je ironie osudu jako hrom. Andy Mück, alias Andy Aldrian, jediný z původní sestavy Stormwitch, se jako blázen opakovaně snaží vrátit tomuto jménu lesk, zkouší to zleva zprava, a jde mu to čím dál tím hůř. A když si hrábne na samotné kvalitativní dno v diskografii kapely, otevřou (z pohledu Andyho asi Pandořinu skříňku, z pohledu příznivců Stormwitch truhlu se zlatým pokladem) jeho bývalí kumpáni, odkazující na věčnou spojitost s čarodějnicemi názvem Witchbound, šuplík, do kterého házel své nápady před dvěma lety zesnulý kytarista Lee Tarot (alias Harald Spengler). A je z toho deska, které k atakování historických milníků Stormwitch schází jediné - barevnější a ohebnější zpěv. Jinak je totiž „Tarot´s Legacy“ parádní reinkarnací první dekády života Stormwitch.
Bodejť by ne, rukopis Lee Tarota (abychom byli přesní, v kooperaci se Stefanem Kauffmanem alias Stevem Merchantem) je nezaměnitelný, autorský příspěvek Martina Winklera do téhle chemie také bez výhrad pasuje. I sestava Witchbound je víc stormwitchovská, než samotní Stormwitch. Kytarista Steve Merchant pamatuje zlatá léta kapely od úplného začátku, bubeník Pete Lancer (alias Peter Langer)přišel do Stormwitch o něco později, ale stihl nabubnovat debutové album, pak i všechna ostatní až do prvního rozpadu kapely, a jako jediný z Witchbound dělal Andy Aldrianovi společnost i při druhé reinkarnaci Stormwitch, basák Ronny Person (alias Ronny Gleisberg) zanechal svůj otisk na prvních čtyřech albech Stormwitch, kytarista Martin Winkler jako jediný pak osobně prožil první reinkarnaci Stormwitch na začátku tohoto tisíciletí. Novicem je tak pouze zpěvák Thorsten Lichtner, který nemá vůbec špatný hlas, na rozdíl třeba od Davida Reeceho u současných Bonfire nemění podstatu kapely, jen mu chybí ten tradiční charismatický punc Stormwitch.
Což se projevuje spíš v těch obyčejnějších skladbách, v těch nejsilnějších momentech není kdovíjaký problém, typická melodika, výpravnost a zpěvnost snadno zapamatovatelných refrénů, nenásilné sbory, schopnost vygradovat i hodně nenápadné pasáže, i příjemně staromilsky sólující kytara tvoří maximálně silný základ, ze kterého ta dávná atmosféra bohatě sálá, zkuste třeba chytlavou „Dance Into The Fire“, plnou dynamických změn, se skandovatelným sloganem a štiplavými riffy (a nezbytným čarodějnickým připomenutím), z romantického vybrnkávání a emotivního vokálu rozkvétající atmosférickou heavy skákačku „Mandrake´s Fire“, či melodickou skluzavku v úderné upalovačce „Die Sword In Hand“, to je klasika jako hrom! Díky silné heavíkové podstatě alba nepřekvapí hostovská účast kladivouna Oscara Dronjaka v hutné „Keep The Pyre Burning“, atmosféru zde perfektně zahušťuje i jedovatý vokál Simone Briehl.
Lee Tarot prostřednictvím dávných parťáků dovyprávěl svůj poslední příběh o temných dobách, králích a rytířích, svatém grálu, svaté válce, magii, ohni a samozřejmě čarodějnicích. Dýchají z něj osmdesátá léta, dýchá z něj dávný nekomplikovaný heavík, dýchá z něj tradiční melodika, dýchá z něj nezbytný romantický ocas, dýchá z něj nadhled i skvělá a dávná forma Stormwitch. Pokud jste od začátku devadesátých let čekali na to, kdy se Stormwitch stoprocentně vrátí ke své osmdesátkové podstatě, tak se toho sice úplně nedočkáte ani u Witchbound, ale rozhodně „Tarot´s Legacy“ je tomu ze všech pokusů nejblíž.
|
