Dvacet let po vydání debutu „Endless Pain“ přišly německé legendy se svojí jedenáctou studiovkou. Mezitím se stalo mnohé, pokud ale všechny trable a strasti, kterými leader kapely Mille Petrozza, potažmo jeho věrný souputník Ventor prošli, měly za následek stvoření podobného majstrštyku, jakým fošna „Enemy Of God“ bez nejmenších pochyb je, pak není třeba litovat jediného (k)roku. Naopak, v celé Tvůrcově anabázi můžeme spatřovat téměř duchovní paralelu s divokým startem, následným hledáním vlastní integrity a konečným tvůrčím osvícením, jež má za následek díla, která se dotýkají samé esence thrashmetalového žánru, přičemž jej koření moderní zvukovou produkcí a profesionálním přístupem na všech myslitelných frontách.
Zkrátka a dobře, poslouchat placku „Enemy Of God“ rovná se prvotřídní posluchačské slasti. Zejména úvod díla doslova bere dech. Bez jakýchkoli okolků vše rozjíždí mistrovský titulní flák, následovaný vrcholným zářezem „Impossible Brutality“, do kterého vítají Ventorovy bicí přechody, jež si nás akurátně připraví pro budoucí děj songu, kdy přímo hypnoticky působí refrénové frázování jeho názvu, stejně jako přesně umístěné zrychlení ve druhé polovině. V tu chvíli je jasné, že to Kreator opět nechtějí vyhrát zabijáckým kvaltem, jenž používají toliko k dynamické podpoře zpravidla velmi členitých písní. Thrashový orgasmus pokračuje trojkou „Suicide Terrorist“ s několika památnými momenty, jako jsou chytlavě vystavěné sloky či svůdné riffové kotouče, které nastoupí po druhém chorusovém jetí. V dalších položkách nastolená kvalita neuhne ani o píď, přičemž je obohacena třeba o Millesovy gotické zpěvy v náladotvorné šestce „Voices Of The Dead“ či krásně melodické sólo hostujícího Michaela Amotta (Carcass, Arch Enemy) v sedmičce „Murder Fantasies“. Michael byl k práci přizván producentem Andy Sneapem, a to z důvodu Petrozzova mentálního bloku. Ano, jsou chvíle, kdy i samotný Mille neví, kterou cestou se ubírat dál. Rozhodně však věděl, jak inkriminovaný song rozjet, pročež nástup „Murder Fantasies“ považuji za maximálně vtahující i strhující.
Pravdou ovšem je, že poté se tvůrčí kredit malinko vyčerpá, když v následujícím triu kompozic uslyšíme „pouze“ standardní hudební příděl. Je to tradiční slabina Kreatoru a je škoda, že se nenajde dramaturg, který by měl odvahu některé skladby prostě vyhodit. Bylo by to vhodné zejména v rámci dynamiky celé nahrávky, neb je jasné, že se přes veškerou rytmickou variabilitu stále pohybujeme v úzkých mantinelech daných samotným žánrem. Stopáž přesahující padesát minut, na kterou kapela natáhla své dva poslední opusy, je zkrátka přemrštěná (na „Hordes Of Chaos“ už se naštěstí dostáváme k „snesitelnějším“ třiceti devíti minutám). Situace na albu se nicméně vrátí do extra silné linie závěrečnou dvojicí pecek. Jedenáctka „Under A Total Blackened Sky“ odzbrojí dalším kulervoucím nájezdem, stejně jako houpavě podmanivým refrénem, jenž doprovázejí melodicky lahodné trylky. Poslední zápis s názvem „The Ancient Plague“ pak patří mezi položky s nejvydatnější atmosférou, kterou prezentuje pomalu gradující start i v katarzovitých motivech se svíjející finiš.
Nic z toho by však nemělo patřičný účinek, kdyby nebyl přítomen správný sound. Andy Sneap to vychytal už na „Violent Revolution“, na „Enemy Of God“ pak dosáhl zvukové nirvány. Zejména díky němu můžou kytarové riffy znít výbušně jako nášlapné miny, Ventorovy bicí jako palba z rotačáku (dvojkopák jenom zvoní!), Christianova baskytara jako bublající baskervillská blata a Millesův vokál zlověstně jako mračna nad Mordorem. Celek pak zní jako dokonalé thrashové Nebe. Ocenila to většina recenzentů, ale především fandové, kteří album katapultovali na přední prodejní místa v šesti zemích, v Německu pak přímo do luxusní dvacítky. Video bylo nahráno ke skladbě „Impossible Brutality“ a úspěšně točeno na MTV. Největší sukces v historii kapely bylo samozřejmě nutné doprovodit několika koncertními turné (např. s Napalm Death nebo Celtic Frost). Na této velkolepé vlně ostatně kapela surfuje dodnes, a tak musí být i nejposlednějším zatvrzelcům jasné, že Kreator už dávno není jenom sebrankou evropského významu, ale světovou hvězdou, která patří do nejužší (thrash)metalové špičky.
|
