Spousta muzikantů vám bude tvrdit, že pro svou hudbu jsou schopni lecjakého odříkání, obětí a odvážných kroků. Jak to pak vypadá v praxi může nejlépe vyprávět Alexey Boganov, frontman (původně ruské, nyní pražské) kapely Welicoruss, který o tom ví své. A tak vypráví – nejen o svém rozhodnutí změnit podnebí, ale i o svých ambicích, plánech a hlavně letošním albu “Az Esm´”.
Počítám-li správně, brzy to bude patnáct let od chvíle, kdy jsi ještě jako sólový projekt rozběhl Welicoruss. Během téhle doby se u Welicoruss i v tvém osobním životě odehrála řada zásadních změn. Které z nich považuješ pro Welicoruss za nejpřínosnější a naopak, máš nějaké zkušenosti, kterým by ses do budoucna rád vyhnul?
Zdravím! Projekt jako takový existuje od roku 2002, ale kapela byla založena v 2005 roce. Tento rok totiž budeme slavit 10 let! Ano, během tolika let se stalo hodně zásadních událostí, ale nejvýznamnější z nich bylo stěhování do Prahy, které nám automaticky otevřelo spoustu úplně nových možností. Teď už jsem zcela jistý, že neměl jsem s tím tak dlouho váhat a držet se staré sestavy. Měl jsem se přestěhovat už před třemi roky!
V roce 2013 ses přestěhoval z Ruska do Prahy, co tě k tomuhle kroku vedlo, jak těžké pro tebe bylo rozhodnutí k tomuhle poměrně zásadním kroku, jsi spokojen s tímhle rozhodnutím, naplnilo tvoje očekávání, a jak se v Praze cítíš? Byla při rozhodování o tom přestěhovat se z Ruska Česká republika tvojí jedinou volbou nebo jsi zvažoval různé varianty, a co nakonec rozhodlo pro Prahu?
Ještě před pěti lety moje manželka (a také spoluautorka textů a stylista kapely) Anastasia Krieger mi říkala, že se máme přestěhovat s kapelou do Evropy. Ale tehdejší účastníci nebyli připraveni na takovou radikální změnu a odmítli tuto možnost. Takže jsem váhal až do konce roku 2012, kdy jsem konečně pochopil, že bývalí členové na tomto nemají žádný zájem a že nechtějí jet ze známého a obvyklého místa do neznáma. Takže v 2013 roce jsme sem s manželkou přijeli sami. Měli jsme štěstí, že se mi podařilo rychle najít nové muzikanty, a hned jsme začali zkoušet a hrát koncerty. Už po roce naší aktivní činnosti (zahráli jsme první koncert v nové sestavě 16. dubna s Arkonou v Praze) lze říct, že jsme zahráli víc koncertů, než jsme mohli zahrát během několika let v Rusku.
Proč zrovna Praha? Odpověď je zřejmá – jsme všichni slované, máme podobné jazyky, kulturu, no a prostě mám rád toto skvělé město.
Za dobu, kdy jste působili v Novosibirsku, jste si určitě vybudovali silné zázemí, oslovili řadu fanoušků. Nebylo ti líto tuhle skutečnost více méně škrtnout a rozjíždět Welicoruss v podstatě zase od základu? Neuvažoval jsi třeba o tom s příchodem do Prahy založit novou kapelu?
Ne, když jsem jel do Prahy, chtěl jsem pokračovat právě v činnosti Welicoruss, nikoli začínat nějaký nový projekt. Určitě, je smutné, že teď nás naši novosibiřští fanoušci budou vidět mnohem míň, nicméně plánujeme hrát v Rusku také. Kapela je putovní věc, proto jí nejde připoutat pouze k jednomu městu.
Našel už jsi v Praze nějaké místo, které by tě nějak výrazně inspirovalo ve tvé tvorbě? Jak vlastně tvoříš hudbu pro Welicoruss, potřebuješ k tomu nějaké specifické podmínky nebo je to pro tebe běžná rutina?
V Praze se mi nejvíc líbí Vyšehrad, ale často mě inspirují i obyčejné malé vesničky se svou klidnou a starobylou atmosférou. Česko má spoustu takových míst, ale kvůli tomu, že hodně cestujeme a koncertujeme, nemám moc možností pro výzkum samotné Prahy.
Jak bylo obtížné dát dohromady aktuální sestavu Welicoruss? Bylo hledání spoluhráčů v Praze jednodušší než v Novosibirsku? Jak bys vlastně charakterizoval a představil kapelu Welicoruss někomu, kdo se s vámi dosud nesetkal?
Jak už jsem řekl, našel jsem nové muzikanty docela rychle – během tří měsíců. V Novosibirsku bych je hledal mnohem déle, protože máme velký problém třeba s bubeníky. No a navíc je ještě těžší si najít fanoušky pagan metalu, protože tam skoro nejsou.
Já bych popsal Welicoruss jako pevné sibiřské chlapy, kteří hrají výběrový tvrdý metal s orchestrální hudbou a velice energickou show!
Letos jste vydali své druhé album „Az Esm“, které ještě převážně vznikalo na Sibiři, poslední úpravy vznikaly však již po tvém příchodu do ČR. Můžeš tohle album představit a srovnat jej s předchozí nahrávkou „Wintermoon Symphony? Jaké máš na „Az Esm“ ohlasy a jak ty sám jsi s ním spokojen?
Já spíš považuji „Az Esm‘“ za třetí album, za druhé uznávám „Apeiron“. Možná „Apeiron“ není tak dlouhé jako obyčejné album, ale má vlastní zvuk, koncepci a design, a také to byl určitý bod v historii kapely.
„Az Esm’” je už produktem zralé kapely se zralou hudbou. To už není prostě slepé putování ve tmě nekonečných prostorů hudebního světa – to je pohyb, který má určitý a jasný cíl. Album má konkrétní koncepci, propracované texty, složité orchestrové aranže, pamatovatelná sóla, spoustu vokálů, chórů, pozvaných muzikantů. Pro mě je „Az Esm’“ unikátním albem, není to jen hudba, ale celá vrstva světonázoru, který nelze pochopit ihned. Mnozí kritici píšou, že po každém odposlechu alba objevují nové věci, díky kterým se ono jím líbí ještě víc. Ano, jsem spokojený s albem „Az Esm’” – udělali jsme ho právě tak, jak to má být.
Nahrávky Welicoruss od sebe dělí sedm let. Čím byla způsobena takhle dlouhá pauza mezi alby a jak to vidíš s případnou další nahrávkou, budou Welicoruss v novém prostředí studiově čilejší nebo ti takhle dlouhá doba pro tvorbu nové hudby vyhovuje?
Mezi „Apeiron“ a „Az Esm’” je pět let, a mezí tím jsme vydali EP „Kharna“ se třemi novými písněmi, a pak ještě byl singl „Sons Of The North“. Takže jsme pomalu připravovali naše fanoušky na nové album. Ano, pět let je velmi hodně pro album, proto se budeme v budoucnu snažit nedělat takové pauzy. Už jsme začali práci na novém dílu a máme spoustu nápadů, koncepcí, riffů a dokonce pár skoro hotových písní. Proto buď na konci tohoto roku, nebo na začátku příštího půjdeme do studia a zkusíme už do dubna či května 2016 vydat nové album!
Název kapely odkazuje na historii, texty kapely se týkají filozofie, přírody, fantazie. Která témata jsou pro tebe nejvíc zajímavá, a myslíš si, že změna prostředí, jako ve tvém případě, může mít vliv na věci, o kterých zpíváš, případně, na samotnou hudbu Welicoruss?
Ne, myslím, že prostředí nezmění hudbu a koncepci jako takové. Prostředí může pouze ovlivnit přítok inspirací, ale ne víc. Pro mě jsou nejzajímavější témata filozofie, fantazie a severské mytologie.
Jedním z osobitých znaků Welicoruss je i zpěv ve tvém rodném jazyce. Je pro tebe ruština při psaní textů lepším jazykem než angličtina, zůstane ruština i do budoucna jazykem Welicoruss? Jak berou čeští fanoušci na koncertech ruštinu, rozumí textům?
Myslím, že bez znalosti ruštiny je pro Čecha těžko pochopit celý text – pouze nějaké určité fráze. Ale někteří čtou překlady a zkusí se do toho ponořit víc. Ano, budeme pokračovat ve zpěvu v mateřštině, ale na novém albu zazpíváme také anglicky, protože chceme, aby víc lidí rozumělo tomu, o čem zpíváme – porozumění textům je pro nás velmi důležité.
Jak jsou na tom Welicoruss s koncertními aktivitami, kde vás bude možné v dohledné době vidět?
Současně hodně jezdíme po celé Evropě s koncerty a stálé pracujeme na rezervování nových. V nejbližší době nás můžete vidět v Srbsku, Maďarsku, Slovinsku, Slovensku, Německu a Rakousku. Na konci 2015 roku připravujeme dva velké koncerty v Praze a v Brně . Bude to prezentace alba „Az Esm’“ s rozšířeným programem, který zahrnuje pozvané muzikanty, písně ze starých alb atd.
Jaké máš vlastně ambice se svojí hudbou, máš nějaký cíl či sen, kam by ses chtěl s Welicoruss dostat? A jak moc se tyhle tvé představy změnily od dob, kdy jsi s Welicoruss začínal, musel jsi slevit ze svých prvotních plánů nebo naopak jsou nyní odvážnější než dřív?
Na počátku jsem chtěl to samé, co chci i dnes. To znamená vyjit na mezinárodní úroveň, hrát koncerty po celém světě, nezavírat se do žánrových mantinelů metalu, hodně experimentovat, stále se rozvíjet jako hudebník a být šťastný!
A moje tradiční otázka na závěr - je nějaká otázka, na kterou se Tě dosud nikdo z novinářů nezeptal a Ty by sis na ní přál odpovědět? ;-)
Přiznám se, že neznám takové otázky :)
|
