Parta kolem zpěváka Daniho Filtha prošla za dobu své kariéry zajímavým vývojem a různými změnami. Ty se týkaly zejména odklonu od původního blackového ražení k extrémnímu dark/symphonickému pojetí, ale i změn v sestavě. S novou a v pořadí již jedenáctou studiovou deskou „Hammer Of The Witches“ přichází rovněž mnoho změn, ty jsou po hudební stránce velice přínosné a obohacující. V posledních letech se na skládání podílel zejména kytarista Paul Allender, a tak se jeho odchod musel odrazit na přípravách nového alba. Odrazil se, Nutno však dodat, že nikoli negativně a jeho odchod nebyl pro kapelu z hlediska skládání fatální.
Skladatelského žezla se ujal druhý služebně nejstarší člen kapely Martin „Marthus“ Škaroupka, který ze sebe vymáčkl maximum. Přispěl třemi songy včetně singlu „ Right Wing Of The Garden Tryptych“ a rovněž se ujal kompletních klávesových nástrojů včetně orchestrací, stejně jako na předchozí desce „ Manticore And Other Horrors“. Zároveň zbyl prostor i pro další členy kapely, aby přispěli svou troškou do mlýna. Díky tomu je deska velice pestrá, svěží a bohatší. Posluchač tak má možnost vstřebávat rozmanitou škálu riffů a poměrně hodně kytarových sól, o která se postarali Marek „Ashok“Šmerda a Richard Shaw. Právě návrat k dvěma kytarám je další z pozitivních změn. Obě kytary spolu skvěle komunikují a nápaditě střídají motivy, čímž dodávají desce ten správný drive, který je výborně čitelný např. v písni „ Deflowering The Maidenhead, Displeasuring The Goddess či Enshrined In Crematoria“.
Nelze si nepovšimnou i jakési snahy o návrat ke kořenům. Skladby se snaží navodit náladu rané tvorby z devadesátých let, přičemž tuto snahu nejvíce podtrhávají temné a teskné melodie. Nejzásadnější zastoupení tohoto feelingu je prezentováno ve skladbách "The Vampyre at My Side, "Blackest Magick in Practic", "Onward Christian Soldiers" a v úvodní "Walpurgis Eve". Snad si onen temný a melodický projev klade za cíl upoutat fanoušky starší cradlovské tvorby a zároveň nevyskakovat z již rozjetého vlaku. Podobnosti se starší tvorbou jsou zde opravdu silné, čemuž mimo jiné dopomohla svým vokálem kanadská klávesistka Lindsay Schoolcraft a to zejména ve skladbě „Right Wing Of The Garden Tryptych“. Při jejím vokálním projevu mám pocit, jako bych slyšel pasáže z desky „Cruetly And The Beast“. Oproti tomu Daniho zpěv nese místy rysy jisté únavy. Čas je prostě neúprosná mrcha a byť je jeho vokál stále silný a dalo by se říci, že oproti předchozímu počinu ("Manticore And Other Horors") uřvanější, rozhodně už není takový, jako ve zlatých devadesátých.
Dalším rozdílem je i čistota zvuku a fakt, že je deska vypilovaná po všech směrech do co nejmenších detailů. Tehdy měla tvorba svým způsobem jakousi patinu díky své neuhlazenosti a jistým skladatelským trhlinám. Pro mě však není čistota a vyumělkovanost negativní skutečností či faktem, že Cradle of Filth ztratili svou tvář. Právě naopak. Můžeme tak sledovat vývoj kapely, která touto deskou dosáhla znovu vysoké úrovně, ať už z hlediska práce s nástroji, vokálem i texty. Dost možná se jedná o jednu z nejpropracovanějších desek za celou dobu existence Cradle Of Filth..
|
