Necrocock je určitě jeden z nejzvláštnějších (kulantně řečeno) českých hudebníků, avšak také bezesporu jeden z nejtalentovanějších a nejschopnějších. Zároveň i rozsah jeho činnosti je velký. Je členem legendárních Master‘s Hammer, ale také má boční projekt Kaviar Kavalier a vlastní sólové počiny. A všechna jeho působiště jsou velmi odlišná.
Nová sólová deska „Hudba z psychiatrických pavilonů“ vychází pět let po „Lesní hudbě“ a je zcela zřejmé o čem bude. Bizarnost, neobvyklost, ale i originalita. To vše je Necrocock. „Neuleptil“ začíná příjemně a zároveň s atmosférou, která vás ihned přenese do psychiatrického zařízení. Necrocockův hlas kolíbá a rovněž vyvolává pocit, že je trochu zvláštní (opět kulantně řečeno). „Vyšetření vestibulární“ nakopne hudbu směrem k alternativnímu rocku nebo prostě rocku made by Necrocock. Kytary nejsou tvrdé, ale ani ne nevýrazné. Bicí působí pochodovým dojmem a zpěv je snad ještě o trochu „švihlejší“ než ve skladbě úvodní.
Přitvrzuje se. „Přednostovy nové boty“ jsou takřka metalové. Bicí živější, kytary výraznější. Co však zůstává, je až hypnotická aura a nálada lehkého bláznovství. Necrocock se neposlouchá snadno, ale ani ne bolestivě. I přes tu avantgardnost a bizarnost má vlastně velký talent na melodie a i po textové stránce považuji novinku za povedenou. Jasně, je to ulítlé, bláznivé, ale pokud máte smysl pro těžkotonážnější humor, tak se i zasmějete.
„Nedávejte mu Plegomazin,“ „Chorobomyslná“, „Vaginální trauma“. Hudba pokračuje v pomalejším a pohodovějším tempu. Zaujmou nenápadná, ale oživující kytarová sóla a vyhrávky. U „Do klecí“ mě chvílemi napadá, že některé vokální rejstříky trochu připomínají Devina Townsenda, i hudebně mu je tahle skladba příbuzná, sice vzdáleně, ale je to tam. Desku uzavírá velice povedená „Kluk z diagnosťáku“, který je spíš vyprávěná než zpívaná, ale rozhodně jedna z nejpovedenějších skladeb na desce.
Necrocock nabízí ještě dva bonusy. „Princezna“ s hodně neobyčejným (stále se držím kulantnosti) textem.
Každopádně pro mne osobně hit, tohle se z hlavy jen tak nevyžene. Nenápadná elektronika, atmosféra jak z dětského pokoje a následný dětský sbor. V kombinaci s textem, naprostá paráda. „Výlet do Vaxjo“ je už jen taková odpočinková tečka, která příliš nezaujme.
Psát o Necrocockovi je docela oříšek. Je to zcela něco jiného, než běžná hudební produkce. A to je vlastně přece velká pochvala. Nevím, zda jeho hudbu označit za avantgardní či alternativní rock, nebo za něco jiného. Důležité je, že je muzika zcela osobitá a originální. Zároveň však varuji, že Necrocock bude pro většinu posluchačů nejspíš zcela neskousnutelný. Pokud Necrococka máte rádi, nebudete zklamáni, pokud ho neznáte, pak říkám, zkuste být na chvilku maličko „šáhlí“ a pusťte si ho.
|
