Abych se přiznal, debut The Night Flight Orchestra prolétl tak nějak mimo mě, což je ovšem ze zpětného pohledu veliká škoda, protože tahle kapela, nebo spíše superprojekt, zaručuje skutečně kvalitní hudbu. Až nečekanou a rozhodně jinou, než byste čekali od členů Soilwork nebo Arch Enemy, protože žádné variance na moderní nebo melodický death metal se v případě The Night Flight Orchestra nekonají. Tahle kapela je totiž nejčistší příklad konglomerátu mezi klasickým hard rockem a AOR. Čili vůbec nic pro fanoušky právě Soilwork a Arch Enemy.
„Skyline Whispers“ je druhým albem tohoto projektu, který funguje už od roku 2007, ovšem zejména kvůli závazkům zpěváka Björna „Speed“ Strida a basisty Sharleeho D´Angela (ten kromě Arch Enemy působí ještě ve Spiritual Beggars) u svých domovských kapel se z The Night Flight Orchestra stala regulérní kapela vlastně až po úspěchu tři roky starého debutu „Infernal Affairs“. Ten už v roce 2012 nastavil laťku sedmdesátkového hard rocku proklatě vysoko, ovšem novinka jej v mnohém ještě překovnává. Jde totiž až k nejryzejší podstatě rockové hudby, k písničce samotné.
Minimálně Strid a D´Angelo (ovšem ani ostatní nejsou žádná ořezávátka, přestože v žádných slavných kapelách předtím nepůsobili) jsou muzikanti jako hrom, kteří dokázali rozkrýt svůj obdiv ke klasice a zúročit v dnešních možnostech odkaz nejen Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, ale i Journey, Foreigner, Rush nebo dokonce Cheap Trick. Deska proto nabízí nebývale vyrovnanou kolekci, která osciluje na tenké střence mezi chlapáckou muzikou (spíše v první polovině alba) a komerčnějším rockem.
A i když vám úvodní „Sail On“ už úvodním Stridovým zaječením bude maximálně evokovat Deep Purple z období alb „In Rock“, „Fireball“ a „Machine Head“ nejedná se o bohapustou vykrádačku, ovšem o s grácií zahranou poklonu legendám. S dvojkou „Living For The Nighttime“ ale kapela přihodí trochu AOR, aby vše dokonala ve vynikající hitovce „I Ain´t Old, I Ain´t Young“, za kterou by se nestyděli ani Journey v dobách své největší slávy, kdy chrlili perly typu „Wheel In The Sky“ či „Any Way You Want It“.
Ono když se to vezme kolem a kolem, je „Skyline Whispers“ doslova napěchována hity, které si sice nehrají na to, že jsou bůhvíjak neotřelé a převratné (přece jen nový Eddie Van Halen se nerodí každý den), ale jsou naprosto skvěle zkomponované a chytře zaranžované.
Navíc deska je rozmanitá a proto nepřekvapí ani španělské motivy ve „Spanish Ghosts“, vesmírné zvuky po vzoru Yes v titulní instrumentálce či závěrečná majestátní blues/art rocková suita „The Heather Reports“, která rozjíždí škálu nápadů a různorodých motivů na ploše deseti minut, aniž by nějak zvlášť nudila.
„Skyline Whispers“ je celkově velmi záživná deska, která kdyby vznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, měla by dozajista dnes kultovní statut, protože by mezi tehdejší konkurencí rozhodně nezapadla. Ovšem i když přináší ve své podstatě klasický rock, zní i v roce 2015 svěže a je plná elánu a radosti ze života. A když tak přemýšlím, jestli za letošek vyšlo lepší album, tak mě takhle narychlo nic nenapadá…
|
