Disturbed o sobě na konci minulého desetiletí tvrdili, jak velký udělali pokrok od dob svého debutu „The Sickness“ z roku 2000, kdy byli považováni za další nu-metalovou senzaci. Jistě, v době kdy poté v Praze předskakovali Marilynu Mansonovi na jeho turné k desce „Holy Wood“, byli dravější, šokantnější a tvrdší než dnes. Ovšem když si poslechnete debut a novou desku „Immortalized“, zas tak velký pokrok, kterým se členové kapely oháněli, tam slyšet není. A možná, že to ani tolik nevadí.
Je to asi s podivem, ale Disturbed se v minulém desetiletí dokázali dostat mezi nejúspěšnější americké rockové kapely. Čtyři z pěti desek (kromě debutu „The Sickness“) se jim podařilo dostat na samý vrchol oficiální americké hitparády a alba se prodávala v milionových nákladech. Jenže v říjnu 2011 bylo po všem, když rozhádaná kapela oznámila, že si dává pauzu. V dalších letech pak členové, kteří se rozprchli po různých projektech, na otázku, zda se Disturbed dají znovu dohromady, odpovídali spíše pokrčením ramen. Ovšem letos v červnu se to stalo, když na svém facebookovém profilu kapela oznámila, že má připravený nový materiál. A během dvou měsíců je deska „Immortalized“ tady.
Ta pauza jako kdyby neexistovala. „Immotalized“ je totiž naprosto klasickým příkladem alba Disturbed. Alba, které s nu-metalem má toho společného pramálo, ovšem těží z kořenů kapely, které vždy než u Korn ležely spíše u Iron Maiden nebo Judas Priest. Disturbed byli v minulosti známí svým křížením klasického hard rocku a heavy metalu s alternativnějším nu-metalem a v podstatě u této formulky zůstali dodnes. Proto na „Immortalized“ jsou slyšet výborné refrény, které táhnou skladby typu titulní „Immortalized“, singlové „The Vengeful One“, či hitových „Who“ a „What Are You Waiting For“ velkou silou vpřed. Jistě, že jsou to songy tak nějak očekávatelné, ničím zvláštním nepřekvapující, ale přece jen dobře poslouchatelné.
Kapitolou samou pro sebe je pak coververze slavné „The Sound Of Silence“ z roku 1964 od dvojice Simon And Gartfunkel, kterou Disturbed pojali po svém a tím z ní učinili jasný vrchol celé kolekce. David Draiman ji dokonce nazpíval tak přesvědčivě (ač barvu jeho hlasu zrovna nemusím), že se ve slavném refrénu vyrovnal originálu.
Očekávání po rozpadu byla velká a myslím si, že fanoušci kapely novou deskou zklamaní nebudou. Disturbed plně navázali na pět let starou, předrozpadovou „Asylum“ a logicky tím přeskočili tu dobu, kdy nebyli aktivní. Jenže na druhou stranu je proto „Immortalized“ konzervativním albem, které těžko někoho něčím překvapí (když si odmyslíme znamenitou „The Sound Of Silence“, kterou bych tedy od nich nečekal). Ale i tak je tahle práce odvedena s profesionálním přístupem a grácií. Nečekal jsem míň, ale nečekal jsem ani víc. V podstatě se dá říct, že "Immortalized" zní tak, jak by znít měla.
|
