„Není mnoho lidí, kterým by se dalo věřit, že zkonzumovali více drog, vypili více bourbonu a obšťastnili více žen, nežli zpěvák Motörhead.“ Tohle o Lemmym kdysi napsali v Sunday Times. Dnes ovšem přišel čas zúčtovávání s hříchy minulosti a proto je možná takový malý zázrak, že deska „Bad Magic“ vůbec vyšla a především, že zní, tak jak zní. Samozřejmě nepřekvapivě, světe div se, jako jakákoliv z předchozích jedenadvaceti desek. Ale pořádně energicky. Na to v jaké je Lemmy zdravotní kondici v posledních letech, je až udivující, že „Bad Magic“ je opravdu dobrá deska.
Zprávy o Lemmyho zdraví a koncertních výkonech, kdy mu není moc rozumět, zapomíná některé části hrát a vypadá jako kost a kůže, jsou děsivé. Jistě, v zimě mu bude sedmdesát a to už je leckdy stejně starý chlápek rád, že udrží moč, natož aby létal po světě a smažil do lidí „Overkill“ a „Ace Of Spades“. Životní styl, ze kterého Lemmy ještě před pár lety nechtěl povolit, si prostě vybral oběť a proto to u Motörhead vypadá, tak jak to vypadá. Ovšem na výkonu na nové desce to rozhodně není znát. Ani stopy po dýchavičnosti, únavě a opotřebování. Vše jede přesně v tom duchu, jak by si člověk představoval. Ani na Lemmyho hlasu není od úvodního vyplivnutí sloganu „Victory Or Die“ znát žádná změna. Je to prostě stále ten stejný Lemmy.
Že jsou Motörhead (alespoň studiově) ve formě, potvrdila už předchozí deska „Aftershock“ a „Bad Magic“ v tom trendu jen pokračuje. Možná je to tím, že hlavní skladatelské otěže po Lemmym převzali Phil Campbell a Mikkey Dee a ti už jsou v kapele nějaký ten pátek, takže přesně ví, jak co má znít. Možná proto jsou skladby energické a mají potřebný drajv a přitom i zapamatovatelné refrény, takže vlastně k žádné záměně anebo splynutí s jinými songy tady nedochází.
Ať si vezmete jakoukoliv skladbu z nové desky, vždycky narazíte na stoprocentní klasiku, která by se klidně během koncertu mohla zařadit mezi prověřené evergreeny z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Z novinky pak lze především vyzdvihnout úvodní „Victory Or Die“, hned následující „Thunder And Lightning“, skoro thrashové záseky „Electricity“ a „Teach Them How To Bleed“ nebo „Evil Eye“, kde Lemmy překvapí jinak položeným hlasem ve slokách. Potěší rovněž „The Devil“ s hostující kytarou Briana Maye z Queen.
Když ale mluvíme o desce „Bad Magic“, nelze nezmínit pomalou, temnou „Till The End“, která má velmi nostalgickou atmosféru a působí skoro až jako Lemmyho loučení. Velmi dojemná a emotivní záležitost od člověka, co nedávno prohlásil, že se smrtí už je smířený. „Vlastně se může stát, že přijde každým dnem, jsem na to připravený,“ řekl v jednom z rozhovorů.
Ovšem předtím si ještě pořádně zabouchá na bonga v závěrečném coververzi klasické skladby od Rolling Stones „Sympathy For The Devil“.
Je dost dobře možné, že „Bad Magic“ je poslední deska Motörhead, což už se uvažovalo i o předchozí „Aftershock“. Jestli by tohle měla být labutí píseň, je pořádně silná a hlasitá. Kvalita u Motörhead nejde ani náhodou dolů, spíše by se dalo říct, že nabírá trend opačný.
|
