Opět přišel čas na naší měsíční rubriku, v níž vás chceme upozornit na nahrávky, které v posledních dnech činí radost redaktorům tohoto webzinu. V zářijovém vydání své hudební inspirace odhalili Pagan, Savapip a Veronika.

PAGAN:

Okurková sezóna se projevila v plné síle, takže ačkoli od mého posledního příspěvku v této rubrice uplynuly čtyři měsíce, mnoho nových zážitků ke sdílení není. Něco se ale nakonec přece jenom našlo. Recenze na povedenou novinku australských powermetalistů BLACK MAJESTY vyšla minulý pátek. A již za pár dní zhodnotíme obdobně zdařilou nahrávku, tentokrát z domácích luhů a hájů. Melodické manko českých kapel alespoň částečně vynahrazuje zápis „Dark Chambers of Déjà Vu“ pardubických SEBASTIEN. No a už po pár posleších je jisté, že se povedla i novinka "Eternal" finských bohů STRATOVARIUS, kteří se zcela nepokrytě - a velmi nečekaně - hlásí k odkazu Tima Tolkkiho. Více opět v brzké recenzi. Nemalý časový úsek jsem strávil i se Švédy NOSTRADAMEUS, tentokrát ovšem nikoli z důvodu vydání nové řadovky (tahle smečka, jak známo, už několik let stagnuje), ale pro seriálové potřeby. Na recenze prvních čtyř desek, jež na našem webu prozatím chyběly, se můžete těšit v následujících týdnech.

Pokud přišla chuť na agresivnější hudbu, náramně mi vypomohli thrasheři SKELETON PIT se svým debutem „Chaos At The Mosh-Reactor“. Tihle Němci nic zbytečně nekomplikují, riffy sekají jako řezničtí mistři kotlety a ke všemu dokáží k tomuto žánru přistupovat s vtipem a nadhledem. Viz tento klip. Potěšili i Poláci PSYCHOPATH se svým třetím zářezem „Hatred Outside“, který je po okraj nadupaný drtivým nářezem, jenž asociuje Sepulturu v nejlepších letech. Takové období za sebou pravděpodobně mají SLAYER, přestože jejich novinka „Repentless“ není špatná, z některých songů čpí archaičnost a tvůrčí tápání. S Jeffem jakoby vyprchala přidaná hodnota a zůstal jenom čirý žánrový standard. Zajímavý zážitek oproti tomu slibuje projekt METAL ALLEGIANCE, za nímž stojí (mimo jiné) takové ikony, jako Mike Portnoy, Alex Skolnick, David Ellefson, Tim “Ripper” Owens, Steve “Zetro” Souza nebo Philip H. Anselmo. Více informací ...zde...

SAVAPIP:

Jak psal nedávno Pepsi Stone v úvodníku, úrodný je konec tohoto horkého léta. Ale nejen Irony (byť velmi dobrými), Slayery či Motorheady (obojí mě míjí a nechává klidným) živ je pisálek. A tak pojďme tu procházku po tom, co mě v poslední době chytlo za uši, vzít od toho nejlepšího. Chris Caffery na své další sólovce avizuje, že se Savatage dávají dohromady. „Your Heaven Is Real“ má k těmto floridským bardům nejblíž z celé Chrisovy sólové éry, Chris parádně vypiloval svoje hlasivky a je z toho nejlepší deska, kterou kdy dal pan Caffery sám dohromady. Vydat svojí nejlepší desku a okamžitě ukončit kariéru? To jsou italští Adramelch a jejich „Opus“. Brzo na ně dojde i v recenzi. Jistotou se ukázali být Royal Hunt s Devil´s Dozen. Úspěšná sklizeň je i u nás doma. Byť folkáči Cruadalach vydali své „Rebel Against Me“ už před nějakou dobou, do mých uší doputovali až nyní. A sice jim trvalo poměrně dlouho, než se do nich zavrtali, ale povedlo se. To Sebastien, kteří svou novinku představí až za čtrnáct dní, to se zavrtáváním měli dali snadnější. Můžu vám prozradit, že se zadařilo!

Je i řada těch, kteří mě na zadek sice posadit nedokázali, ale jejich muzika se skvěle poslouchá, za všechny jmenujme Ann My Guard, sympaticky hravou bandu z Maďarska, křehké Sensorium z Izraele, britské Nightmare World, potěšil bývalý basák Pretty Maids Allan Delong s debutovým épíčkem svého projektu DeLong, pobavili i srandisti Vogelfrey (o všech více v recenzích).

A pak je tu ještě jedno jméno, na které bych rád upozornil. Portugalci Waterland. Již brzy se v těchto částečných pohrobcích skvělých Oratory pošťourá kolega Pagan, takže rozluštění toho, čím se zasloužili o mé totálně vyražené pojistky, si schovám až k jeho k recenzi alba „Our Nation“.

VERONIKA:

Poslední dobou, co se poslechu nové hudby týká, trochu stagnuji a spíš dávám přednost rádiu na Spotify, odkud nakonec nějakou tu inspiraci načerpám. Např. co se týče LAMB OF GOD - 512. Kapela Randyho Blythea mě nikdy nebavila, ale výše uvedená píseň mě oslovila, aniž bych tušila, o jakého interpreta se jedná a byla ve výsledku příjemně překvapená. Američtí rockeři POP EVIL nedávno vypustili do světa novou desku s názvem „Up“, která se mi dostala do ruky čistě náhodou. Abych se přiznala, o kapele jsem nikdy dřív neslyšela, přestože se zformovala okolo roku 2000 a má nepřeberné množství fanoušků. Ale desku jsem si poslechla. A byla jsem opět příjemně překvapená, že si dokážu v tomto „americkém“ stylu ještě najít něco, co mě zaujme. Jako ukázka je zde video ke skladbě FOOTSTEPS.

Konec léta pro mě také bylo období druhých šancí. Piráti ALESTORM přivítali mezi sebou nového člena a při té příležitosti nás rozesmáli až k slzám videoklipem ke skladbě MAGNETIC NORTH z desky „Sunset of The Golden Age“. Ta vyšla už v loňském roce a na první poslech mě hodně zklamala. Ale právě díky novému videu jsem jí dala druhou šanci a musím říct, že si ji čím dál více oblibuji.