Existují kapely, jejichž hudba má tak propracované aranžmá, že ji zkrátka nelze ignorovat. Mohutný tlak, který se po spuštění desky rozprostře po poslechové místnosti, disponuje strhující sugescí a dává najevo, že tady to rozhodně nebude o subtilně duchovním zážitku. Je také nesporným faktem, že se řada interpretů podobnou taktikou snaží zakrýt menší nápaditost, kdy v případě osekání všech pozlátkových vrstev zbyde ničím zajímavý hudební skelet. To ovšem není případ chorvatské party AngelSeed, která na konci loňského roku přišla s pozoruhodným debutem „Crimson Dyed Abyss“.
I v jejich případě budeme svědky nabušeného metalového spektáklu, který ale pod rouškou halasnosti ukrývá neméně atraktivní obsah. Sami muzikanti hovoří o velmi úmorné, měsíc a půl trvající anabázi, kterou bylo nutné absolvovat při nahrávání alba ve studiu. Výsledek ale stojí za to a první zápis Chorvatů je radost poslouchat i díky tomu, jak dobře dopadla zvuková produkce. Malinko složitější je to se samotnou hudbou, která nemusí jít pod nos a hlavně do uší každému. Platí to hlavně pro fanoušky přívětivých melodií a za každých okolností pozitivních tónů. Na své si naopak přijdou příznivci tíživé, mnohdy až makabrózní atmosféry, stejně jako řízných, krvelačným thrashem nasáklých riffů.
Chorvaté totiž ve své tvorbě mixují několik subžánrů, na čemž si sami zakládají, neb dle svých slov nechtějí být svazováni jednou jedinou škatulí. Daří se jim to dobře, nejčastějšími stylovými společníky se jim při tvorbě stali power, symfo, prog, folkové prvky a již zmíněný thrash. Vše samozřejmě vygradováno několikrát zmíněnou bombastičností, která ve své zlověstné náladě evokuje příchod soudného dne. Hlavní zvěstovatelkou těchto dramatických událostí je pěnice Ivana Anić Lara, která se umí vášnivě rozparádit, stejně jako navodit vyloženě prosebný tón a se svými vokálními linkami se jemně pomazlit. Nejednou ji přijde ku pomoci (hostující) mužský protějšek, v kooperaci několika pěvců pak duní epicky načechrané sbory.
Přidají-li se k tomu valivé riffy, pak celá hudební mašinerie disponuje silou uragánu. V některých momentech je velmi citelný asociační dotyk švédských velikánů Therion nebo německých bardů Dawn Of Destiny, jindy se zase připomene zajímavá experimentální parta z Řecka, Dol Ammad. Jinak ale nemá valný smysl rozebírat jednotlivé skladby, v tomto případě by šlo o něco jako nepatřičné spoilerování. Album „Crymson Dyed Abyss“ totiž nabízí téměř filmově výpravné, hlavně ovšem řádně napínavé dobrodružství, kterým by si měl projít každý sám, nejlépe ve večerních či nočních hodinách, v zatemnělé místnosti, s volume vytočeným hodně vysoko.
|
