Ascension jsou powermetalovou kapelou z Británie. Nijak výjimečnou, nutno podotknout. A přesto v některých jejich členech hlodá tvůrčí červík s nemalým potenciálem. Dokazuje to projekt Sharky Sharky, na němž se podílí zpěvák Richard Carnie a kytarista Fraser Edwards (zde vystupující pod přezdívkami Baxter a Sharky). Další dvojice muzikantů z Ascension pak spolupracuje na živých vystoupeních. Jak už název skupiny i debutového alba naznačuje, tady půjde především o zábavu a nadhled, což je něco, co rock-metalová scéna potřebuje jako prase drbání.
Vše souvisí s hudebním zpracováním jakýchsi dětských témat, potažmo kapel, které byly v Británii úspěšné. To ale našinci nic moc neřekne, proto tento fakt ponecháme stranou a budeme se soustředit pouze na kvalitu samotného obsahu. Ve zkratce se dá povědět, že si zde přijde na své každý, kdo má v oblibě pohodový punk-rock ve stylu legendárních Toy Dolls, raných Green Day, ale kupříkladu také skladbu „Rise And Fall“ od Helloween. Na druhou stranu zamrzí, že když už vše vzali do pařátů muzikanti z metalové kapely, nedokázali zároveň do tohoto projektu přenést více žánrových prvků (např. speed metal by podobné hudbě jenom slušel).
Album „Super Awesome Mega Rock“ dostojí svému názvu v několika skladbách. K vrcholným položkám patří dvojka „Bring The Rock“ s chytlavými motivy, jakoby vzešlými z Uhlířovy skladatelské školy. Ještě lépe si vede dvojice rozverných položek „Legend Of The Megashark“ a „Jake The Jellyfish“. Obě kvaltují ve svižném rytmu a jasně dokazují, že taková akcelerace je k dotvoření celkové pohody naprosto zásadní. I v pomalejších kusech se ale dají vystopovat příjemně hravé okamžiky, jako jsou refrény („Play Outside“), elektronické nebo taneční prvky („When All The Lights Go Out“) či počítačově zkreslený zpěv („Bounce“). Vhodnější prostor k rozehrání skotačivých melodií se každopádně nabízel v sólových partech. A ty jsou zde skutečně nápadité, zároveň jsou ale nepochopitelně, řekl bych až trestuhodně, krátké! Zde se pánové mohli odvázat a rozparádit jako na cikánské svatbě, a je velká škoda, že tak neučinili.
I přes všechny uvedené nedostatky jsem ale za podobnou desku vděčný. Jistě šla na pár místech lépe dopilovat, přihodit více vtípků a vychytávek. Jenže v rock-metalovém ranku, kde se drtivá většina interpretů bere smrtelně vážně, je nutné vítat podobně odlehčené dílo s otevřenou náručí. Některé songy jsou navíc opravdu povedené a já osobně se k nim budu vracet s větší radostí a hlavně častěji, než k leckterým písním od daleko slavnějších (power)metalových jmen.
|
