Je třeba další superskupina? Ať už je odpověď jakákoliv, je jasné, že na světě prostě další je. Tentokrát si říká Resurrection Kings a nestojí za ní nikdo menší, než dva někdejší spoluhráči z kapely Ronnieho Jamese Dia, bubeník Vinny Appice, který má za sebou i působení u Black Sabbath a kytarista Craig Goldy, který byl oporou legendárního Elfa jak v osmdesátých letech, tak i v novodobější historii. Tihle dva k sobě ještě přizvali baskytarového světoběžníka Seana McNabba, jenž v minulosti působil u Dokken či Great White a zpěváka Chase Westa, který se mihl v Red Dragon Cartel, které vede někdejší kytarista Ozzyho Osbournea Jake E. Lee. Takže opravdu žádná ořezávátka.
Už jen když si člověk přečte jména zúčastněných, je jasné, kam se Resurrection Kings stylově ubírají. Jen blázen by si mohl myslet, že se bude jednat o něco jiného než o klasický hard rock, který je sem tam poprášen metalovým leskem, jinde zase míří spíše k blues a někde se dotkne i vod AOR. Prostě v tomto ohledu žádné překvapení. To se však nekoná ani v jiných směrech, což je docela škoda, protože tak tohle album působí příliš plánovitě, hodně rutinně.
Je samozřejmě naprosto precizně nahrané s výtečnými instrumentálními výkony. Je i solidně odzpívané, vždyť West patří mezi tu sortu zpěváků, kteří mají velmi dobré technické vybavení, patřičný rozsah, ale přece jen trochu nezajímavou barvu hlasu. Horší je to už s nosnými nápady. Je tady jasně vidět, že ani Goldy ani Appice nebyli stěžejními autory u Dio, i to, jak moc osobnosti typu Ronnieho Jamese a dalších střelců staré školy světu chybí. Resurrection Kings tak odkrývají problém současných superskupin, kde hrají někdejší členové slavných uskupení, formujících rockovou historii. A tím problémem je šablonovitost.
Na „Resurrection Kings“ je slyšet řada dobrých skladeb, ale žádná výjimečná. Prostě žádný vyložený hit, který by pro letošní rok udával trendy v klasickém hard rocku. Ani nejsilnější skladby celé kolekce, mezi které patří například „Wash Away“, „Had Enough“ nebo „Who Did You Run To“ nejsou světobornými kousky, nýbrž jen prostě poctivě zahranými hardrockovými skladbami. Je to hodně nebo málo? Ve zlatých osmdesátých by to asi bylo sakra málo, ale v roce 2016 už se člověk prostě tak nějak smířil s tím, že ta přelomová díla už byla napsána před takovými třiceti lety.
„Resurrection Kings“ je deska, která se nenáročně, dobře poslouchá, ale o nějakém obohacení rockové historie nemůže být ani řeč. Skladby jsou vcelku živelné, takže naživo by mohly fungovat dobře. Jen na ty koncerty se stejně bude chodit hlavně kvůli „Holy Diver“…
|
