Po vydání druhého alba se hektický život Sinergy zpomalil jen nakrátko, to když se Alexi Laiho musel také chvíli věnovat domovským Children Of Bodom. Že ho to však k Sinergy stále vydatně táhlo dokazuje kalendář, ve kterém se v druhé půlce léta, následujícího po vydání „To Hell And Back“, Sinergy v nezměněné sestavě nahrnuli do gothenburského studia Fredman, aby zde stvořili své další album. A budeme-li brát vážně rčení o důležitosti třetího alba, „Suicide By My Side“ zlehka předznamenalo (byť v době vydání alba to samozřejmě nikoho nenapadlo) události příští. „Suicide By My Side“, i přes to, že se na jeho tvorbě s výjimkou bicmena Tommiho Lillmana opět podílela celá kapela, je opět trochu jiné. Jasně, veškerá poznávací znamení jsou zachována a o tom, že jde o Sinergy není pochyb. Rozdíly lze hledat zejména v tom, že Kimberly Goss se velice slušně vyzpívala, čímž se v některých momentech trochu otupil její živelný jedák, Alexi Laiho jako by ty dva měšce, ze kterých dosud čerpal (tedy ten, určený výhradně pro děti od Bodamského jezera a ten věnovaný Sinergy) sesypal do jednoho a přitom Sinergy trochu ztratili ten nespoutatelný tah v kombinaci s melodickou živelnou energii (byť nutno přiznat, že jí stále ještě mají tolik, kolik někteří kolegové nenastřádají za celou kariéru…).
Tvrzení o určitých změnách se netýká celého alba. „I Spit On Your Grave“ je nasycené tím nejsilnějším, co Sinergy předvedli na prvních albech. Strhující vichřice s výrazným melodicky agresivním riffem, zdivočelá nespoutaná Kimberly, pozitivně laděná divoká sóla, vzájemné prohánění se obou kytar, velice pestré a dynamické bicí a snadno zapamatovatelné melodie, to jsou Sinergy jako z partesu a to samé lze tvrdit i o následující „The Sin Trade“. „Violated“ patří k písním, které preferují agresivitu a až surovou syrovost (pokud se někdy chtěli Sinergy přetlačovat s thrashovými kapelami, tak v tomhle kousku by měli slušnou šanci na úspěch) na úkor melodičnosti. Autora strohé a uřvané „Me, Myself, My Enemy“ lze snadno identifikovat podle krátkého basového sóla, které si v úvodu dopřál, i toto je však jeden ze zástupců té nepříliš výrazné tváře kapely, jejíž vrchol přichází v přímočarce „Nowhere For One“. Svou barevnost (v rámci možností) Sinergy přiživují díky klidnější (byť postupně vyhrocené) „Written In Stone“, ve které je asi nejideálnější příležitost vychutnat si, kterak Kimberly hlasově vyrostla a kterak kytarová symbióza je pro Sinergy tím zásadním stavebním kamenem) i ve finální piánové instrumentálce „Remembrance“. Velmi osobitou položku představuje chaotická „Shadow Island“, kde Alexi dá na Children Of Bodom vzpomenout v uštěkané hlasové přetlačované s Kim (nutno zmínit, že Kim tenhle souboj ustojí i za vydatné podpory Hietalových hlasivek). Tak, jak byl drtící úvod, stejně tak funguje i depresivní a vyhrocená titulka.
Rok vydání tohoto alba byl i rokem, kdy Alexi Laiho navlékl Kimberly svatební prsten. Tenhle svazek se však rozpadl o dva roky později, tedy v roce, kdy Sinergy údajně začali pracovat na svém čtvrtém albu „Sins Of The Past“. Těžko říct, jaké že hříchy to měli členové Sinergy v pekelné knize zapsány, neboť tohle album, které mělo vyjít v roce 2006, nejen že nikdy oficiálně nevyšlo, ale na veřejnost se z něj nikdy nedostala ani nota. Alexi se začal zase naplno věnovat svým Children Of Bodom, do kterých si stáhl i Roopeho Latvalu, Marco Hietala po společném turné s Nightwish chytil lano od těchto hvězd a Kim se z pódií úplně vytratila. A ačkoliv se Sinergy oficiálně rozpadli až v roce 2011 (a v jejich řadách se mimo jiné objevil třeba i Lauri Porra), je „Suicide By My Side“ tím posledním vzkazem, který tahle energická parta světu zanechala.
|
