Před šesti lety, když vyšel debut „Exile On Fremont Street“, působili Sin City Sinners jako pořádná injekce adrenalinu do žil amerického rock n´rollu. Deska to byla skvělá, k čemuž rozhodně přispěli takoví muzikanti jako zpěvák (a basista) Todd Kerns nebo někdejší kytarista Faster Pussycat Brent Muscat. Jejich kolegové se předháněli v superlativech, kdy Sin City Sinners pasovali na nejlepší kapelu z Las Vegas nebo dokonce o nich tvrdili, že jejich muzika je lepší než sex. To ale dnes už neplatí. Kapelu opustili během let všichni, kteří se podíleli na „Exile On Fremont Street“ a jak to tak vypadá, ze Sin City Sinners se stal spolek příležitostných spoluhráčů, což v praxi znamená, že pod tímto jménem může hrát každý, kdo jde právě okolo. Proto dnes kapelu tvoří donedávna ještě basista L.A. Guns Scott Griffin, bývalý bubeník Slaughter Blas Elias a kytarista Doc Ellis. Zpěvák Joshua Alan stačil Sin City Sinners opustit ještě před vydáním novinky „Let It Burn“, aby obrážel putyky s podivným pokračováním legendárních Ratt, kde působí už jen bubeník Bobby Blotzer.
S odchodem Kernse, Muscata a třeba i Zacharyho Thorna zmizel i ten původní nespoutaný duch kapely, kdy skutečně působila jako žhavá akvizice z Las Vegas, která předkládala ostré songy v příjemně svižném tempu, ovšem s pořádnou dávkou hitovosti. To je s „Let It Burn“ pryč. Deska je proto zklamáním, protože pozbyla spontánnosti, bezprostřednosti a působí jako tuctový projekt postarších chlápků, kteří se nad pivem chlácholí řečmi „jó, bejvávalo“, když přijde řeč na dávno odeznělé osmdesátky.
„Let It Burn“ má sice pár výborných okamžiků, kam můžeme zařadit úvodní „Livin´ Like A Sinner“ a především výtečnou „Higher Than Hell“, ovšem to jsou právě jen okamžiky, není to celé dílo. Většina materiálu působí bezpohlavně, refrény jdou, třeba jako v případě „So Yeah!“ (připomene slabé chvilky Kiss), až na křeč a někdejší hitovost a lesk rozpálených amerických ulic už je tatam. I ten pocit, který má navozovat pijácká countryovka „Glad To Say Goodbye“ je jen v náznacích a značně rozporuplný.
Takový je i výkon zpěváka Joshe Alana, který vůbec nedisponuje zajímavým hlasem, jako tomu bylo u Kernse (je veliká škoda, že v rámci Slashovy kapely nedostává více sólových příležitostí) a i když není úplně špatným vokalistou, nemá ničím zvláštní barvu hlasu a jeho rozsah je rovněž nevýrazný. Nevýrazný jako celá tahle deska.
Je to škoda, člověk si zvykl, že od Sin City Sinners dostane vždy prvotřídní materiál, který je sice tak trošku střelený, ale stále skvělý. To už neplatí. Proto nezbývá doufat, že se jedná jen o momentální zaškobrtnutí, které by mohlo napravit angažování lepšího zpěváka, než je Alan a možná i přizvání některého skladatelského esa, protože dobrými nápady „Let It Burn“ fakt nehýří.
|
