Když se řekne hudební potence, vybaví se mi právě britští metalcoristé Architects, kteří letos završili první dekádu své aktivní kariéry. Aktuální novinka je už ovšem sedmým zářezem a nutno podotknout, že to na inovativních prvcích a experimentech jde poznat. Kapela kolem dvojčat Searlových se však se svým zvukem a produkcí našla až na minulé desce „Lost Forever // Lost Together“, kde se krásně skloubila nabušená tvrdost podkladů s až astrálními samply, dotvářejícími specifickou atmosféru jednotlivých písní. O dva roky později tu máme „All Our Gods Have Abandoned Us“, a je to nemlich to samé.
Není to vlastně ani tak výtka jako spíš povzdech. Pokračování s producenty posledního, nutno podotknout úspěšného a kvalitního alba, je naprosto logickým a legitimním krokem. „All Our Gods Have Abandoned Us“ tak zní jako pokračovatel minulé placky (nebo jako její druhá strana) a servíruje posluchačům to, co předtím znělo jako osvěžující vánek a vybičovalo zvuk na další úroveň. Jedinou změnou oproti předchozímu kusu je možná větší sebevědomí sálající z desky a více nekompromisní přístup v lyrickém a pěveckém sektoru, což je ostatně následkem onoho známého vstupu podruhé do stejné řeky. V něm se občas pár songů semele dohromady a svou překopírovanou strukturou a monotónním Carterovým projevem nedávají Architects posluchači moc šancí do nich proniknout a užít si je, protože zkrátka nebaví a v albu zapadnou. Kapela píše a zní stejně jako minule, což nastavuje jisté mantinely, ve kterých se britští metalcoristé pohybují. Naštěstí to jsou mantinely promyšlené a dobře zvládnuté.
Začal jsem negativně a skepticky, ale je to spíš výsledek zklamání z dříve vydaných singlů, které byly skvělé a zdály se být zajímavější, než právě cokoliv na minulé desce. Namlsaný nastavenou laťkou se však ukázalo, že jde i o to nejzajímavější na této desce, byť se najdou písně, které jim dýchají na záda (úvodní nátěr „Nihilist“ nebo příjemně houpavá „The Empty Hourglass“). Řeč je samozřejmě o trojlístku singlů „Downfall“, „A Match Made in Heaven“ a „Gone With The Wind“, přičemž poslední zmíněná je jednou z nejlepších skladatelských kousků v historii kapely. Sam Carter si výrazněji hraje s hlasem a hlavně se povedl výrazný refrén, podpořený nějakým tím účinným breakdownem. Architects přitom breakdowny, jak to v corových vodách bývá, nadužívané nemají. Jejich styl je daleko pestřejší a vyžaduje obratnost a hudební znalosti (akcenty, synkopy, trioly atd.) To samé platí i o výše zmíněných skladbách. Ty ční nad ostatními svěžími nápady, dobře napsanými melodickými linkami a naplno využívají potenciálu nastaveným produkcí na minulé desce.
Pro nováčky se poslech „All Our Gods Have Abandoned Us“ může změnit v zařazení Architects do oblíbených kapel. Pro zastánce předchozí desky „Lost Forever // Lost Together“ jde o nastavený bonus s velmi povedenými singly a pro dlouhodobé fanoušky kapely zřejmě půjde o album, které nezklamalo svým standardem a kvalitami, ale na druhou stranu ani moc nepřekvapilo. Jede se tu totiž přesně v tom duchu, ve kterém se končilo minule. Hodně samplů, našlapaná produkce, Carterův často stereotypní projev a instrumentálně velmi známé postupy. I už parodované „bleh“ u breakdownů je tu slyšet nesčetněkrát. Čili nová deska určitě palec nahoru, ale trochu se bojím o budoucnost. Omílat totiž v takto konkurenčním metalcorovém prostředí totéž napotřetí by se klukům z Architects nemuselo vyplatit. Zvlášť, když se na další desku zřejmě nebude dlouho čekat.
|
