Ač nebývá v seriálech úplným zvykem věnovat se podrobněji neřadovým albům, v případě výběrovky Kernu „Mistr čas“ je nutné toto pravidlo obejít. Kern tímto poměrně utajeným krokem (ač jej měl pod palcem Monitor, kdovíjaká povědomost o vydání alba nezavládla) zavzpomínal na patnáctileté výročí existence kapely a deska přinesla tři hlavní pozitiva. Jednak po nepřirozeném stylovém veletoči z loňského roku nabídl přesně „Mistr čas“ ty ingredience, které dlouhá léta dělaly Kern Kernem, jednak se v ucelené podobě dostalo na skladby, kterými Kern získávali jméno (na „Blízko nás“ sice znovu nedošlo, nicméně na desce je hned osm kousků, které Kern zařadil o devět let později na reprezentativní živák „Kdo s koho“). Součtem těchto faktorů a zároveň třetím pozitivem je skutečnost, že „Mistr čas“ je tím nejpřirozenějším studiovým albem, dokonale charakterizujícím podstatu Kernu.
Skladby na albu „Mistr čas“ jsou souhrnem z období let 1982 – 1991 a jen jediná z nich již zazněla na řadovém albu. Všechny písně jsou nově nahrány, mají příjemný zvuk, leckdy pozměněné aranže, jsou částečně zbaveny i určité bigbítovosti a deska působí velice jednolitě a kompaktně. To, co provedl s původně pozlátkově přeplácanou „Půlnoční lady“ civilní výraz, sázející nikoliv na efekt, ale na sílu písničky, ve spojení s citlivým spojením s cellem, akustickou kytarou a harmonikou, je až dechberoucí a tahle posmutnělá balada má konečně důstojný háv.
Ne náhodou hlavní zásluhu na vysokém kreditu této kolekce mají především písně z pozdějšího období, ty, které Kern prezentoval na konci osmdesátých let na singlech. Civilnější a zároveň rockovější verze „Není větší síly“ zdůrazňuje tajemnou atmosféru, známou z původní verze i energii, do které se píseň rozvine, v akusticky umírněné verzi (s příjemným Citronovsko-bigbítovým ocáskem) „Exploze“ možná trochu schází to typické říznutí elektrických kytar, ale vypjatá přesvědčivost Jaroslava Alberta Kronka jej plně vynahradí, „Fernetový oči“ (nyní již s plným názvem) v akustické verzi potvrzují svojí přesvědčivost, z téhle sady jen u „V sobotu ne“ se nedá říct, že by jí rockovější verze kdovíjak svědčila, možná je to způsobené tím, že pokud na „Mistr čas“ lze nalézt stopy alba „Totální tunel“, je to právě v této položce. Ani písně z raného období Kernu rozhodně nedělají nějakou ostudu, milou nekomplikovaností a přímočarou riffovou bigbítovostí a lehkonohou melodičností voní především „Milion týdnů loučení“ a „Hvězdám už nevěřím“,
všechny skladby pak zdobí lehkost, uvolnění a vyzrálost, což je možné snadno demonstrovat porovnáním s vydanou kolekcí demo nahrávek z let 1984 – 1985.
I když další řadová deska přišla až šest let od vydání desky „Mistr čas“, díky tomu, že původní edice alba byla poměrně utajená (pozornost si zasloužila spíš až reedicí o deset let později) neměli staří fanoušci kdovíjak velkou příležitost jásat nad tím, že se Kern vrací do starých přístupně melodických kolejí. Byla by to jen planá naděje.
|
