Rok 2016 je pro Blink-182 rokem Nula. Loni se totiž s kapelou rozloučil její frontman Tom DeLonge, jehož hlas byl charakteristickým znakem pro všechny dosavadní hity kapely. Přestože se zpočátku mluvilo o tom, že DeLongeho odchod je jen dočasný a stále se spekulovalo, že se frontman ke zbylé dvojici Mark Hoppus (baskytara, zpěv) a Travis Barker (bicí) zase vrátí, přítrž všemu udělalo prohlášení, že novým frontmanem Blink-182 se stává Matt Skiba z emo/punkových Alkaline Trio. A hned přišly spekulace, jak jeho příchod ovlivní tvorbu Blink-182.
Popravdě řečeno, jak to vypadá, tak ovlivnil. A přesně tím způsobem, jaký jejich fanoušci už dávno chtěli. Ono už je to totiž celých patnáct let, co Blink-182 nenatočili klasickou desku, kterou naposledy bylo „Take Off Your Pants And Jacket“. Jejich eponymní album z roku 2003 bylo přece jen až moc dospělým a naznačovalo velký příklon k alternativnímu rocku a comebackový počin „Neighborhoods“ rovněž nepředstavoval klasické album kapely, která se zapsala do povědomí skoro až infantilními pop/punkovými popěvky, ovšem natolik silnými, že patří v ranku k těm nejlepším.
Bylo by asi nesmyslné dohadovat se, nakolik album „California“ a jeho návrat ke kořenům kapely ovlivnil právě DeLongeho odchod. Jistě na tom svůj podíl měl, ovšem on sám byl vždy jen třetinou úspěšného skladatelského vzorce. Možná kapela vyslyšela volání fanoušků, kteří poslední album nevynesli k platinovým výšinám, možná vše je přirozené a logické vyústění další cesty kapely. Ona totiž deska „California“ působí nenuceně a určitě (i pokud by se jednalo o jasnou sázku na jistotu), nelze za novinkou hledat kalkul.
Blink-182 totiž přišli s tím, co jim jde nejlíp. Rezignovali na pokusy a alternativou, nekonají se ani žádné pokusy o „seriózní“ rock, deska jede ve vyjetých pop/punkrockových kolejích. Obloukem se prostřednictvím skladeb jako „No Future“ (žádnou spojitost s punkem model 1977 nehledejte), „Sober“, „Bored To Death“ či „Teenage Satellites“ vrací do nejúspěšnějších dnů kapely, tedy k albům „Enema Of The State“ a „Take Off Your Pants And Jacket“. Opět je zpátky ten teenegrský duch, bezstarostnost a nádech potrhlého filmu „Prci, prci, prcičky“, kam se tehdy kapela zapojila. Proto možná jedinou skladbou, která vybočuje z konceptu celé desky je temná kompozice „Los Angeles“, kterou jako kdyby Blink-182 chtěli říct, že mají na víc než jen na pop/punkové popěvky.
Jinak ale „California“ představuje velice sympatický návrat, který dnes už může působit jako retro, ale přesto to stále není zatuchlá záležitost a některé nové skladby (zejména ty výše vyjmenované) jsou až obdivuhodně svěží. Sice chybí DeLongeho rozpoznatelný hlas, ale soudě podle ohlasů ze zámoří, kde už se kapela představila v čele se Skibou, fanoušci jej přijali vesměs kladně. Start do nové etapy se Blink-182 docela nad očekávání vyvedl.
|
