Na hairmetalové scéně osmdesátých let se Femme Fatale pohybovali sice krátce, ale se svým debutovým albem si své místo našli. Je ovšem otázkou, jestli to bylo díky skladbám jako „Waiting For Ther Big One“ nebo „My Baby s Gun“, které sice měly pořádnou dávku chytlavosti, ovšem velkými hity se nikdy nestaly, nebo kvůli bujnému poprsí zpěvačky Lorraine Lewis. Ta je s chutí vystrkovala v miniaturní podprsence na stránkách prestižních rockovým časopisů a na chvíli bylo o senzaci postaráno. Vrchol kariéry pro ně nastal ve chvíli, kdy se jejich skladba „Touch And Go“ dostala do filmu „License To Drive“, přihlouplé, leč úspěšné puberťácké komedie. Sláva to ale byla s jepičím životem, protože od té doby šla jejich kariéra sakra ke dnu.
Nejprve se objevili problémy se sólovým kytaristou Billem D Angelem, který začal čím dál hlouběji zabředávat do drogové závislosti (fet mu nakonec vzal v roce 2005 i život) a nevedlo se ani nahrávání dvojky „Ladies In Waiting“. Vše se protahovalo dlouho, až najednou tu byl začátek devadesátých let a vydavatelská firma řekla „dost!“. Femme Fatale prostě pustila k vodě, protože vidina zisku z malých, nenáročných alternativních kapel pro ně byla mnohem lákavější a než by člověk stačil prohlédnout nahé fotky Lorraine Lewis, muzikanti se prostě rozutekli. A dlouhá léta to vypadalo, že už napořád. Tedy, ono ve skutečnosti ano, protože když se v roce 2013 Femme Fatale objevili znovu na scéně, z původní sestavy už tam působila jen zpěvačka. Nové tváře ale nejsou ledajaké a v kapele se objevuje také kytarista od Alice Coopera Nita Strauss, hráčka známého tribute bandu The Iron Maidens Courtney Cox nebo bubenice Athena Lee, což není nikdo jiný, než mladší sestra Tommyho Lee z Mötley Crüe.
Jenže „One More For The Road“ není novým albem nové sestavy. Je tou deskou, kterou se Femme Fatale pokoušeli dát dohromady v letech 1989 a 1990 než je MCA bez pardonu vykopli. Ale i tak mohl fanoušek očekávat, že na starých skladbách představí kapela svou aktuální dobrou formu. To se však neděje a je to obrovská škoda, protože současná line-up Femme Fatale určitě nevěštila žádný průser. „One More For The Road“ totiž vychází přesně tak, jak jej kapela v roce 1990 opustila. A to už průser vcelku je…
Tím největším problémem je samozřejmě zvuk, protože deska tehdy nebyla smíchána a proto celá nahrávka zní jako demo z garáže. Zaprášené, rozostřené, ušmudlané. I když se pak muzikanti snaží sebevíc podávat výkony, vše to působí jen polovičatě, protože to prostě nevyzní. Snad se ani nedá mluvit o nějakém nošení kůže na trh, protože pak už by „One More For The Road“ hraničilo s ostudou. Co naplat, že „Lady In Waiting“, „Don t Mean Nothing“ nebo „Sacred Biblie“ jsou ve své podstatě dobré skladby, jejichž nápady za těch více než pětadvacet let až tak úplně nezestárly.
Je to škoda, protože materiál svůj potenciál rozhodně má a dalo se z něho vytřískat mnohem, mnohem více. Navíc v době, kdy kapela jede opět řadu koncertů, kdy její jméno figuruje na festivalech (a ne zrovna v zahajovacích časech). Ale prezentovat se v roce 2016 materiálem z let 1989 a 1990, ještě i na tehdejší dobu v mizerné zvukové kvalitě? Jděte k šípku…
|
