Polovina roku je za námi, doba sestavování různých bilancí se zase přiblížila a tak je na místě vyzpovídat ostravskou kapelu Kapriola, která díky albu „Na konci přijde začátek“ patří na mých osobních žebřících na jednu z nejvyšších příček v letošním tuzemském dění. Zásluhu na tom mají kromě chytlavých melodií i obratné texty. A jak v následujících řádcích můžete posoudit, že jejich autorka, „hybny motor“ kapely, kytaristka dona Michelle, je dostatečně výřečná nejen při jejich tvorbě.
Byť máte za sebou už poměrně dlouhou historii, na stránkách našeho zinu jste se v souvislosti s novým albem objevily poprvé, takže tě pro jistotu poprosím o představení Kaprioly. Co z vaší historie považuješ za nejdůležitější okamžik či událost?
Jsme čtyři baby ze Severní Moravy, jako kapela existujeme od roku 2003, personálních změn bylo mnoho a táhnou se od počátků, současná sestava je od loňského podzimu. Možná právě ucelení této sestavy je onen zlomový okamžik, od kterého spolu naprosto a krásně souzníme.
Čím bys neznalého posluchače nalákala na poslech kapely Kapriola, co považuješ za vaši nejsilnější stránku?
Tak prioritně by každého mohlo zajímat právě to, „jak hrajou baby“ a jak to umí nebo neumí rozjet na pódiu. Co se týče třeba lákání na shlédnutí klipu – pokud chcete vidět čtyři baby v neotřelém zruinovaném prostředí, promrzlé v bílých svatebních šatech a s kytarama na krku v rockových hadrech, nezapomeňte si nás vyhledat na youtube a pustit si singl „Všechny moje tváře“. Naše nejsilnější stránka je naoko právě to, že jsme ženy, interně to ale cítím tak, že jsme silné tím, jak umíme fungovat dohromady nejen jako kapela, známe svoje silné i slabé stránky a dokážeme s nimi pracovat.
Letos jste vydali své už šesté album „Na konci přijde začátek“, což je jednoznačně nejfilozofičtější název desky, který kdy Kapriola měla. Byl vznik tohohle alba něčím specifický, jiný od těch předchozích alb?
Album vznikalo víc než rok. Není na něm příliš mnoho písní, ale tentokrát jsme si daly načas. Navíc jsme nahrávaly v domácím studiu, což nás tak moc časově nelimitovalo a mohly jsme si dovolit i nějaký ten časový odstup. Název alba souvisí s odchodem naší původní basistky a následným marným hledání adekvátní náhrady. Naštěstí bylo toto hledání dočasné a nová basistka si nás brzo našla sama. Takže zdánlivě ze začátku neřešitelná situace vyústila v nečekaný zvrat a přinesla své ovoce. Jinými slovy řečeno, po uzavření jedné etapy se před námi otevřela nová a s ní přišly nové možnosti, nové kontakty, nové nabídky a spolupráce atd. Název alba to vystihuje.
Můžeš tohle album blíž představit, co na něm posluchače čeká?
Tak jak jsem předeslala, na albu je osm písniček, vesměs velmi melodických s ostrými kytarovými riffy a dobrou rytmikou. Kytary jsme tentokrát hodily do drop D, občas níž a změřily jsme se na ryzí hutný zvuk. Melodický zpěv může na někoho působit trošku kontraproduktivně, ale byl to záměr – spojit čitelné melodie s hutným riffem. České texty na sebe navazují a písničky mají logickou posloupnost, ale tento „děj“, pokud se to tak dá nazvat, je dost skrytý a zakódovaný. Texty jsou introspektivní a trochu schizoidní. Jako moje dosavadní texty, v tomto žádná změna.
Velice výraznou změnou je skutečnost, že se z vaší hudby vytratily housle. Co Tě k tomu vedlo a není Ti trochu líto vzdát se tohohle nástroje, který tě v Kapriole léta provázel?
Housle se vytratily pouze z posledního CD, na koncertech je používáme, lidi na to dost slyší. Sice v menší míře, ale jsou tam, víceméně v podobě instrumentálek.
Z těch alb, která jsem měl možnost slyšet, si dovolím tvrdit, že „Na konci přijde začátek“ je asi nejsoudržnější a nejkonzistentnější deska, výrazně stavící na rockové přímočarosti, bez nějakého stylového rozptylu. Předpokládáš, že to je směr, kterým Kapriola půjde i v budoucnu nebo je to spíš jen momentálním rozpoložením při tvorbě skladeb?
Jo, to jsi popsal výstižně, k tomu není co dodat (smích). Ano, stylově chceme jít dále tímto nakročeným směrem, i když nevylučuju, že nějaký úlet možná tu a tam taky spácháme.
Jsi téměř výhradní autorka veškerého materiálu na nové desce. Potřebuješ k tvorbě nějaké speciální prostředí, stav, náladu, které se pak následně ve skladbách odráží?
Potřebuju deadline, pak to jde lépe (smích). Stav se vždycky projeví a nějakým způsobem prostoupí do dané skladby. Prostředí nevím, vymýšlím a uceluju písničky většinou po nocích a nálady mívám hrozné až ucházející. Je fakt, že když vyjedu někam ven, do hor nebo k nějaké padající vodě, že mě to dokáže nabít a já pak z toho nějakou dobu čerpám.
Čím mě vaše deska velice oslovila, to jsou chytré a asi i hodně osobní texty, který z nich Ti je nejbližší? Řada muzikantů říká, že je pro ně jednodušší tvořit v angličtině, jednak z důvodu zahraničních ambicí, jednak z důvodu toho, že smysluplně zacházet s češtinou není až tak jednoduché. Jak to máš Ty, „skáčou“ Ti texty samy na papír nebo je to řehole? A jak to má Kapriola s ambicemi?
Díky za poklonu (smích). Ano, jak už jsme zmínila, texty jsou velmi osobní a ne každému srozumitelné. Celkově dávají příběh, na jehož počátku je nějaké hledání a očekávání, na konci je to spíš takové probuzení do těžko akceptovatelné reality. A vlastně o hledání je to celou dobu. Zpíváme česky, ne že by Kapriola neměla ambice prorazit i za hranicemi naší země, ale nemůžu si pomoct, čeština sedí lépe. Taky pociťuju, že je jednodušší napsat text anglicky, to opravdu mnohdy „skáče samo“, ale to, co mi hodně vadí u českých kapel, je taková ta hned rozpoznatelná česká angličtina. Ne že bych měla dokonalý přehled o české scéně, ale z těch anglicky zpívajících mě napadají maximálně tak tři interpreti, kteří mají autentickou angličtinu. Jinak texty lovím velmi těžko, schválně říkám lovím, protože slova lítají kolem mě a já je v určitých kombinacích zachytávám a montuju na melodii. U mě se musí nejdřív dostavit pocit, když se dostaví pocit, tak vím, že tu písničku napíšu a že ji budu mít spojenou přesně s takovým pocitem. Potom už to jde hůře anebo lépe „samo“.
Spolu s deskou jste natočily i videoklip ke skladbě „Všechny moje tváře“. Proč padl výběr na tuhle skladbu a jak jste si užily natáčení?
Prostě se řeklo, že to natočíme na tuhle píseň. Navíc je stravitelná i pro umírněné nerockery. Natáčení bylo nezapomenutelné, s námi už se to tak prostě veze, že kdykoliv chceme něco točit nebo fotit, tak v ten den se totálně obrátí počasí, začne pršet, sněžit, je zima atd. My jsme klip točily v únoru, den předtím bylo krásné jaro a ideální počasí, v den natáčení déšť, sníh, dva stupně pod nulou, zima, prostředí, kde nebylo absolutně nic. Takže vnitřní zahřívadlo nám došlo hned ze začátku, pak jsme se chodili ohřát do auta. A to se musely několikrát přemisťovat bicí, jednou se u toho i zbortily schody, to bylo velmi výživné a asi třikrát jsme se musely v tom šíleném bordelu převlíkat do těch bílých šatů a zpátky do rockových hader, na to se určitě zapomenout nedá, doteď si pamatuju všechny detaily velmi podrobně.
Letos jste si mimo jiné zahrály na Masters Of Rock, jak sis to užila jako muzikant a jako fanoušek? Co chystáte za další akce, kde vás bude možné vidět?
MOR byl asi nejprestižnější koncert, jaký jsme doposud měly. Bylo to velmi emotivní a silné (z pozice muzikanta). Užily jsme si to plnými doušky, od příjezdu až do pokoncertové euforie. Pod pódiem nás uvítal plný kotel lidí a hrálo se výborně. Odezva byla i u fanoušků. Dále nás čekají koncerty na různých místech republiky, na konci srpna budeme křtít album Viléma Čoka, čeká nás tour s revitalizovanou ženskou kapelou Loretta a čeká nás něco, co zatím netřeba předjímat. Výčet všech koncertů je k mání na našem webu.
Předpokládám, že nějakou otázku, týkající se toho, že Kapriolu tvoří čtyři baby, dostaneš v každém rozhovoru, přece jen to není věc až tak obvyklá. Takže abych nezůstal pozadu – myslíš, že vám složení kapely v něčem ulehčuje muzikantský život nebo naopak to máte proti chlapům na pódiu těžší?
V něčem je to asi výhoda, přece jen příliš mnoho ryze ženských kapel u nás není.
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se Tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a Ty bys na to přitom ráda odpověděla?
Ano. Odpověď je „ne, nejsme lesbická kapela“ (smích).
|
