I když to tak vždycky nebylo, je v posledních letech na Jackyl spoleh. Nelze sice mluvit o hudební stránce, protože tam Jackyl platí za naprostou jistotu, jelikož od bezejmenného, čtyřiadvacet let starého debutu neuhnuli od svého zarputilého rock n`rollu ve stylu AC/DC ani o píď. Spoleh na ně je v tom, že si můžete být jistí, že pokud rtuťovitý frontman Jesse James Dupree neumře, bude své fanoušky zásobovat podobnou hudbou ještě dlouho. Dokonce už asi i uznal, že na sólovou kariéru se může vykašlat, protože jeho vlastní deska „Foot Fetish“ zněla velmi podobně jako Jackyl.
Sestava kapely se už za ta léta neměně ustálila a Jackyl dnes dokonce působí energičtěji než v posledních letech. Chuť do společného hraní je totiž jasně cítit z novinky „Rowyco“. Ta zaujme už svým nebetyčně buranským obalem, který v sobě ale přece jen ukrývá kus krásy. S novou deskou Jackyl přicházejí po čtyřech letech od posledního alba „Best In Show“, ovšem tentokrát je znát, že doba, kterou si kapela nechala na tvorbu nového alba, byla určitě přínosná.
Podle úvodní, ve středním tempu vedené „Disasterpiece“, to nevypadá na nic světoborného, jenže neskutečná dvojka „Rally“ ukazuje, že Dupreemu nápady ještě nedochází. Ono se stačí zaměřit na skřípavý riff, samotného Dupreeho, který štěká přesně po vzoru Bona Scotta nebo nakonec i na ten fígl, kdy si okamžitě každý vybaví Davida Hasselhoffa a jeho otřesný hit „Hooked On A Feeling“. Tenhle styl humoru byl Jackyl vždycky blízký. A když je spojený se silnou skladbou, funguje to vždy spolehlivě.
Tentokrát se silných věcí urodilo trochu více než jindy.. Mezi ně lze určitě zařadit opět hurónským refrénem opatřenou „All Night Rodeo“, pulzující „Ahead Of My Time“, kde Worleyho kytarový riff je opravdu „powerfull“ či riffovou „Crazy“, která nenudí ani při stopáži přesahující šest minut. Klasickým kouskem je pak i pijácká countryovka „Just Because I`m Drunk”, která už také patří ke klasickému standardu kapely. A přestože se “Rowyco” začne v druhé polovině vinou skladeb jako “Hammer Of My Head” či “Limpdick” trochu kazit, je závěrečná divoká “Blast Off” opět trefou do černého. Tedy konec dobrý, všechno dobré.
V minulosti určitě nebývaly kvalitativní rozdíly mezi deskami této kapely nijak markantní. Není tomu de facto ani teď, protože ten, kdo kapelu sleduje od jejích počátků a už tehdy přistoupil na její hru, bude rozhodně spokojen. Ten, komu byl Dupree a jeho parta vždy proti srsti, nebude se mu líbit jejich nové album ani teď. Jen by se dalo říct, že “Rowyco” je asi nejsilnějším počinem od slavného debutu a následující “Push Comes To Shove”.
|
